Na skok do civilizace

Další dobrodružná noc za námi. Ve světle dnešní vichřice a bouřky jsme mohli na všechny předešlé zapomenout, protože tohle bylo teprve to správný tóčo. Kluci uprostřed noci zas provádí záchrannou akci s tkaničkma, já jsem ráda, že nemusím ven ze spacáku, ve kterém mi sice žádné extra teplo není, ale pokud se stulím do malinkatého klubíčka, dám si ruce mezi stehna, hlavu dovnitř do spacáku a dýchám pusou, abych spacák aspoň trochu vyhřála vydechovaným vzduchem, dá se zima vydržet. Stan se na nás naklání tak, že na nás chvílema doslova leží, navíc párkrát pořádně sprchne, ale i tahle noc nakonec končí a my se probouzíme do apokalypsy, ve kterou se přes noc proměnilo naše tábořiště. Pár lidem bouře stany úplně potrhala, takže tam povlávají cáry tropik a celé místo vypadá dost depresivně. Počasí nám na náladě nepřidá, už si připadám jako kolovrátek, ale je hrozná zima, mlha, sedá na nás splín, vaříme horkou čokoládu, rychle balíme a mizíme z toho pochmurného místa.furt_je_hnusne
Kupředu nás žene hlavně vidina transfagarašské silnice, kterou máme dnes křižovat a podél které by to měla být trocha civilizace. Mezitím se jakýmsi zázrakem trhají mraky a nad námi je chvílema úplně modro.je_modrokocicaciNevěříme vlastním očím a vytrvale klesáme do „centra“. Záda úpí, ale nakonec jsme fakt na oné slavné silnici, kterou lemují stánky s chlebem, sýry a různými rumunskými čičurádičkami.transfagarash_highwaybalea_marketMy míříme rovnou do hospody, kupujeme pivo a limči, z jídeláku vybíráme položku s nejpříznivějším poměrem cena:výkon, takže hromadu hranolek posypaných sýrem, kterou do sebe s Matoušem ani nezvládáme natlačit. Rygar je naštěstí bezedný a dojíždí to po nás obou. Na trhu pak ještě dokoupíme zásoby, hlavně čerstvý chleba, který jsme rádi vyměnili za ten český, pěkně pět dní uzrálý. Navíc si každý na oslavu toho, že jsme v civilizaci, kupujeme nějakou specialitu. Pak už se chtě nechtě musíme vrátit zpět na naši trasu.balea_lakeS žaludky, které si odvykly být takhle naplněné, se nám jde těžko, mě navíc přepadne průjem, a jak jsme za celou dobu nepotkali ani živáčka, tady je procesí jak na Václaváku a já marně hledám nějaký příhodný kámen, za který bych se mohla schovat. Od naprostého znemožnění s podělanýma kaťatama, vrací se odshora pro moji krosnu a já tak můžu lehká jako pták běžet za nejbližší hřeben a svůj problém konečně vyřešit.

Stany stavíme u jezera Capra, 2250 m.n.m, sice je ještě docela brzo, ale rozhodli jsme se, že je nejvyšší čas konfrontovat naše těla s vodou a hlavně s mýdlem. Sluníčko svítilo značně nesměle, ale svítilo a tak shledáváme podmínky ideálními. Jdu to otestovat jako první, moje zkřehlé tělo nemůžu vystavit takovému šoku, že bych ho celé ponořila do ledové vody a tak provádím koupel na etapy. Nejdřív si v botech a podvlíkačkách ošplouchnu horní polovinu těla, pak si v mikině a kulichu ošplouchnu dolní polovinu těla. Po téhle operaci se sobě hnusím o něco méně. Rozhodně míň než Formis s Matoušem, kteří se rozhodli s hygienou ještě počkat, protože prý ještě nesmrdí. Na mytí vlasů nemá nikdo ani pomyšlení, na to, že jsme banda mastňáků, jsme si už zvykli.capra_lakePočasí nám taky konečně umožní rozložit si mapu a pořádně se na ní podívat, takže zjišťujeme, že jsme oproti plánu i přes všechny útrapy o den rychlejší, a že na poslední den jaksi nemáme program. Chvíli se snažíme diskutovat, co s tím, ale nic nás nenapadá, tak jdem radši spát, protože už je zase zima. Nevím, čemu se furt divím, už čtvrtý den jsme stále ve víc než 2000 metrech a já evidentně fagarašské podmínky trochu podcenila. Už jsem si alespoň dokonale osvojila umění spát s hlavou zahrabanou do spacáku, takže se budím i celkem vyspalá a spokojená. Výhoda toho, že člověk spí v tom, v čem normálně chodí (v mém případě v tlustých ponožkách, jégrovkách, šusťákách, triku, mikině, bundě, šátku a kulichu) je, že je ráno okamžitě připraven do akce a nemusí se zdržovat převlíkáním nebo přemítáním, co na sebe.kempiste_capraDneska máme před sebou dlouhý kus cesty, takže se vykopeme docela brzo, abychom došli až na Moldoveanu, nejvyšší horu Rumunska. Vyrážíme opět za husté mlhy, nejspíš už bychom ani jinak chodit neuměli. Cestou si trochu ostře vyměníme názory o počtu a délce pauz, co děláme, ale nakonec se nějak usmíříme a šlapeme dál. Co nám taky zbývá, že?porad_je_hnusne

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s