Co vím o Gruzii po prvním týdnu

  • Děti si tu stále hrají na ulici mezi paneláky. Dokud to člověk nevidí, neuvědomí si, že v Čechách už tohle vůbec neexistuje. Tady ale neustále narážíme na skupinky různě starých dětí, které si buď kopou míčem na minihřišťátku utopeném mezi paneláky, anebo hrají přesně ty dětské hry, které pro dospělé zdánlivě nemají žádný smysl, ale pro děti se jedná o velmi vážnou věc podléhající přísným pravidlům. Okolo půl desáté, když se už úplně zešeří, začnou na ně volat rodiče z oken, ať koukaj mazat domů a děti na ně hulákají, že ještě nechtějí.

  • Lidi tady celkově dost žijí venku. V Čechách se neustále pořádají nějaké umělé akce, které mají zajistit setkávání obyvatel a budování komunity, ale myslím si, že u nás jsou všichni nejspokojenější, když jsou sami ve svém obýváku. Tady všichni posedávají v parcích nebo prostě jen před paneláky, klábosí a nic nedělají. Dokonce pro to mají i speciální název- birzha. Hlavně staří pánové takhle tráví volný čas – sedí, koukají a louskají semitchku (slunečnicová semínka). Podle toho se také dobře poznají oblíbená birzha místa – je pod nimi pěkně nastláno.
  • Celkem pravidelně tu neteče voda. Pro Tbilisi je prý typický, že často nefunguje něco z trojice plyn-elektřina-voda. Nám zatím dvakrát nešla voda a jednou elektřina, která přestala jít zrovna, když jsme kráčeli nahoru do našeho bytu, takže jsme se rázem ocitli v absolutní tmě. Bůh žehnej smártfounům.
  • Netřídí tady odpad. Ti, co mě znají, vědí, že je to pro mě tragédie a s každým dalším vyhozeným igeliťákem je mi smutněji. Igeliťáky jsou tady fakt fenomén, dají vám je všude a na všechno, takže pokud jdete do krámu pro nějaké pečivo a zeleninu, pravděpodobně přijdete domů s asi 5 igeliťáčky a dvěma igelitkama. Tragédie.
  • Začínají se z nás stávat mistři v přecházení silnice. Instinkty se nám zostřují a už jsme na silnici jako doma. Za chvilku se nás nezastraší sebeširší silnice.
  • Kdyby člověk chtěl, mohl by najít milion věcí, které tu nefungují (např. pošta – anabáze s posíláním pohledů nás čeká zítra), ale když se na to všechno tady kouknu optimistickým pohledem, zjistím, že spoustu věcí tu překvapivě funguje daleko líp než u nás. Dobrý příkladem je autobusová doprava, kdy můžete na každé zastávce najít digitální cedule, které jsou navzájem propojené a neustále aktualizují čas, kdy přijede váš spoj, podle aktuální dopravní situace. Doslova na každém kroku se pak nachází tzv. payboxy, přístroje podobné bankomatu, ve kterých vyřídíte všechno, co se týká peněz. Dobijete si kredit, zaplatíte internet, dobijete kartu na emhádéčko nebo zaplatíte pokutu. Zní to jednoduše, je to hrozně praktické a vsadím se, že u nás nic podobného nebudeme mít ani za 10 let.

jako_deti

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s