Co vím o Gruzii po třetím týdnu

  • My v Čechách zvyklí na to, že si musíme hodně přivstat, abychom měli z pečiva nějaký výběr a abychom nedostali gumové rohlíky, jsme tady trochu zaskočení. Tady to funguje úplně naopak. Pokud se vydáte do pekárny ráno, pravděpodobně budou mít zavřeno, případně nebudou mít skoro nic. Pokud se vydáte do pekárny večer, můžete si být jistí, že ulovíte chleba čerstvě vytažený z pece.

  • Nevím, čím to je. Pravděpodobně stále i přes svou „parádní“ gruzínštinu působím jako cizinka a tak se ve všech obchodech rozhodli, že mě budou natahovat, co to dá. Občas už si fakt připadám jak blázen. Jdeme si koupit pivo, u něj je cedulka s cenou – 2,20, kupuju dvě a naúčtují mi 4,80. Když jsem šla posledně kupovat nálepky na nehty (můj geniální dárek na vánoční party, který s velkou radostí rozbalil chudák Laki), snažila jsem se s prodavačkou i hádat, protože na cenovce bylo napsáno 3 a ona po mě nestydatě požadovala 4,20. Vaše sebelepší vyjednávací schopnosti však celkem ztrácí na síle, pokud dokola blekotáte magram sami lari (ale tři lari) a významně prstem bušíte do cenovky. No, abych to zkrátila, nevyhrála jsem, vyplázla jsem čtyři lari, pořádně jsem si zanadávala a bylo hotovo. Abych ale nebyla nespravedlivá, musím zmínit ještě zážitek z obchodu s pečivem. Kupuji si klasicky něco plněně něčím, co prý stojí 1,60. Dávám 5, prodavačka mi vrací 3 a já, smířená s tím, že majitelka obchodu usoudila, že z nás zpropadenejch zápaďáků něco vytříská, mi nevrátí drobné, odcházím. Když ujdu asi 50 metrů, někdo na mě volá, paní opustila svůj svatostánek, burcuje celou ulici, aby zavolali to nebohé děvče a ona mu mohla vrátit jejích 40 tetri (asi 5 Kč). Takže jsem fér a neházím všechny do jednoho pytle.
  • Všichni tady milují to, co studují. Je to fakt nepochopitelný. Když se zeptáte někoho v Čechách, co studuje a jestli ho to baví, většinou protáhne ksicht a začne vysvětlovat, že to za nic nestojí, ale že něco studovat musí. Když se někoho zeptáte tady, všichni rozzáří oči a začnou vám nadšeně vyprávět o svém oboru a o své zářivé budoucnosti v něm. Máme se co učit, otázka je kdo a co. Jestli my od gruzínských studentů jejich entuziasmus nebo čeští profesoři od těch gruzínských jak pořádně učit.
  • Kolik znáte jazyků, kde se máma neřekne mama nebo nějak podobně? Asi moc ne. No, v Gruzii by vás možná mohlo překvapit, že mama znamená táta. A že máma se řekne deda. A že mají jiný výraz pro tetu, když je to sestra mámy a jiný když je to sestra táty. Sestra se řekne da, což kromě sestry znamená taky a (ano, tu spojku). Ještě stíháte?
  • Každý se tu živí, jak umí. O obchodech všeho druhu jsem už mluvila, nedávno jsme ale narazili na tohle „street casino“, jehož majitel si celkem šikovně vyrobil „ruletu“, ve které můžete vyhrát „foťáky“ nebo dokonce i „ajfouny“.casino_georgian_style
Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s