Zpátky ke kořenům

Další z exkurzí, tentokrát do etnografického muzea. Taky se vám ježí chlupy a představujete si nudnou výstavu krojů za sklem? Přesně to jsem si myslela i já, ale naštěstí jsem před exkurzí trochu googlila a zjistila jsem, že je to vlastně skanzen, tak proč ne. Gruzínci jsou leniví a zbytek naší skupiny taky, takže nás k muzeu musí dovézt taxík, protože to je do kopce. Vstup máme zdarma, jsme přece velevážená USE-IT delegace. Ještě než začneme prohlídku, obdivujeme kozu Parádnici, která se nám líbí a housenku, která se alespoň mně teda vůbec nelíbí. Na fotce to tolik nevynikne, ale byla tlustá tak 2 cm a dlouhá aspoň 15 cm.

koza_fesanda

20150716-DSC00935

Ujímá se nás paní průvodkyně, která moc nehraje na autenticitu a vypadá spíš jak kdyby vyrazila někam do klubu.

pruvodkyne

Ale hned nás perfektně odhadne, odpouští si veškeré nudné výklady a pálí do nás zajímavosti a kuriozity ze života obyčejných Gruzínců cca před 200 lety. Musela to být v té době velká zábava. Dům měl tehdy jednu jedinou velikou místnost, kde se odehrával život celé (velké) rodiny. To znamená, že tam pospolu bydlely minimálně tři generace a všichni spali na jedné posteli.

loznice

Přičemž panoval přísný zalehací pořádek – nejstarší na kraji, dětičky uprostřed. Pokud si někdo chtěl odbýt nějaké milostné hrátky, měli na to za hlavním domem postavený malý speciální sexodům.

Jídlo se odehrávalo okolo ohniště, kdy všichni seděli na zemi nebo na pidižidličkách, nejstarší člen domácnosti měl pidižidličku vždy nějak vylepšenou, např. o podpěrky pod ruce nebo byla o trošku vyšší než ostatní.

ohniste

Při přípitcích to nebyli žádní troškaři, jestli si pamatujete, jak jsem psala, že přípitek se musí vždy vyexovat, tak dřív se toho teda vůbec nebáli a měli na to pořádnou výbavu.

pripitky

Víno si většinou dělali svoje vlastní, ve veliké keramické váze – kvevri, které je celé zahrabané do země a kouká z něj jen hrdlo. Víno si tam nějaký čas leží a kvasí a pak se vyndává speciálními naběračkami vyrobenými z tykve. Když v Gruzii někdo neví něco, co jinak všichni ostatní dávno znají, říká se, že dotyčný strávil nějaký čas v kvevri a proto je teď tak mimo.

kvevri

Prošli jsme tedy pár domů, skončili jsme v ruině malého kostela a průvodkyně se zmínila, že je tu i krypta, ale že tam nemusíme, jestli nechceme. CHCEME! Byla to taková kryptička, kam se šlo tak, že i já se musela skrčit. Uvnitř nic moc nebylo, hlavně světlo chybí, takže si svítíme mobilama a paní průvodkyně bez okolků přiznává, že nikdo neví, kdo v kryptě leží a kdy byla vybudovaná. To mi bylo na celém muzeu hrozně sympatické, na nic si nehrajou, přiznají, že něco neví… V Čechách by všechno bylo omotané provazy, obehnané ploty a olepené cedulemi, na co všechno se nesmí sahat. Tady si můžete chodit kudy a kam chcete a všichni jsou jen rádi, když si všechno vyzkoušíte, na všechno si sednete a se vším se vyfotíte.

Na závěr se ještě podíváme na typické gruzínské hroby. Gruzínci pohřbívali některé členy společnosti pod kamenné sochy. Takže např. pod ovečkou je vždycky pochován kněz.

ovce_hrob

Na úplný závěr paní průvodkyně spiklenecky mrká na dívčí část výpravy, že nám ukáže „the oldest idol“ (nejstarší idol).  Zvědavě se rozhlížíme po soše nějakého fešáka, ale průvodkyně ukazuje k naším nohám, kde leží úplně jiný fešák.

dick_idol

Ano, je to přesně to, co si myslíte, že to je. A ne, není to hřib. Původně byl prý umístěn v lese a chodily se k němu modlit holky, které nemohly otěhotnět. Jestli TOHLE nepomohlo, tak už nevím, co jiného.

Přidávám ještě pár fotek naší výpravy, Gruzínci jsou dost posedlí fotografováním sebe samých. Neustále tu narážíte na roztodivně pózující lidi, případně roztodivně zkroucené ruce, které se snaží o to nejlepší selfíčko. Jelikož naši exkurzi pořádaly dvě Gruzínky, není se co divit, že jsme se celou dobu fotili jak prvňáci na exkurzi v Praze, ale aspoň vám to sem teď můžu nahrát.

fesaci2

fesaci3

Cestou zpět jedeme opět taxíkem. Gruzínka nás rozdělí na dvě skupiny – po pěti a po čtyřech, s tím, že pojedeme dvěma taxíky a budeme platit za jízdu 4 lari. Rozhodneme se tedy otestovat kapacitu auta a taxikářovu dobrou vůli a tak se nás místo pěti do auta namačká všech devět. Taxikář nic nenamítá, cesta trvá asi 5 minut, celou dobu je z kopce a na konci si nám taxikář řekne o 9 lari. Chápete tu logiku? Gruzínka se ale nehádá, tak to nekomplikujeme. Taxikář se pravděpodobně plácá do stehen ještě teď.

v_taxiku

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s