Íránské autobusy, selfíčkáři a kýčovitá fontána

Plán na dnešní den je návštěva Garni a Geghardu – dvou UNESCO památek kousek od Jerevanu. Ráno ještě dolaďujeme všechny detaily, uklidňuju Slávka, že mám všechno v malíčku a že se na autobusák dostaneme jako prd.

Nakonec je to spíš jak pořádná zácpa. Autobusy, které potřebujeme, samozřejmě nejedou odtamtud, odkud jsem si myslela. Nazdařbůh kráčíme Jerevanem, ptáme se rukama, nohama, mobilem a v poslední řadě angličtinou. (Mimochodem, arménští policajti jsou taky hrozní sympaťáci, začíná to vypadat, že kdokoliv v Arménii oblékne uniformu, musí projít zkouškou ze sympatičnosti). Nakonec se úspěšně dostaneme na Gay station (ano, čtete správně) a skáčeme do maršrutky. Řidič jako melouch prodává z přístrojovky chleba a maršrutka je narvaná k prasknutí. Všichni se ale kvůli nám přeskládají, abychom se mohli usadit, takže sedím na půl zadku vmáčklá mezi arménskou babičku a arménského dědečka. Cesta ke Garni je zážitek, maršrutce se do kopce nechce, ale supí si dál a nám se otvírají výhledy na Jerevan a kopce kolem něj.

cesta_do_garni

Přijíždíme do Garni. Prej UNESCO. Je to vesnice, vedle které by Bakov vypadal jako velkoměsto (zdravím tetu Helenku). To, že se blížíme k cíli, prozrazují íránské autobusy namačkané jeden na druhého. Platíme 1000 arménských peněz (ano, jsem ostuda a za celou dobu pobytu jsem si nezjistila, jak se jmenují), vstupujeme dovnitř. Přímo před námi se „tyčí“ podle popisu palác, podle mě spíš paláceček.

garni

Všude je milion Íránců, kteří si dělají selfie všemi možnými i nemožnými přístroji, takže se snažíme, aby nám selfítyčema nevypíchli oči a jdeme dál. Obcházíme paláceček, obdivujeme výhledy a když doděláme kolečko, máme oba v obličeji napsáno „A to je jako všechno?“ A to je jako všechno. Za 30 minut máme hotovo a jdeme si do smíšenky koupit nanuka.

garni garni_viewpoint

Autobusem se dovezeme do vesnice Goght, tam linka končí, protože přece jí nebudou protahovat k další UNESCO památce, která je celých 4,5 km daleko. A tak jdeme pěšo. Cestou míjíme krásné hory a ne už tak krásné hory odpadků. A taky krademe třešně a višně.

krávy_a_odpadky vrak

Nakonec se k Geghardu doplazíme. Že jsme na místě indikují opět íránské autobusy, protože klášter je v horách jinak docela schovaný a nenápadný.

geghard

 Těší nás, že se nevybírá vstup a vcházíme do kláštera. Oproti Garni na mě Geghard udělal dojem. Na fotce to vypadá, že je to malý kostel, ale ve skutečnosti je to celý klášterní komplex, většina je ho vytesaná ve skále.

geghard geghard

V některých místech jsou ve skále ve skále vyhrabané takové malé poličky a lidi se snaží strefit se do nich kamínkem, aby se jim splnilo jejich přání. Během toho, co se snažím přečíst si z informační tabule o Geghardu něco víc, protože jsme sem opět dorazili naprosto nepřipravení, za mnou zkoušejí házet i děti. Netrvá to dlouho a už mi na krku přistane pořádnej šutrák. Vypadám snad jako polička vytesaná do skály?

policky_pro_stesti

Cesta do Geghardu byla sice fajn, ale pěšky nám stačila absolvovat jen jednou. A tak stopujeme. Auto nám zastavuje asi po minutě, přibližuje nás do Goghtu a ještě dostaneme třešně. Zkoušíme stopovat ještě kousek, ale hned druhý dopravní prostředek, který nás míjí, je autobus a tak nastupujeme do něj. Oproti cestě sem ho máme celou dobu pro sebe (kromě kousíčku, kdy nastupují dva Češi), snažím se fotit z okýnka a když se vracím na místo, hrozně to se mnou hází, narazím do Slávka a zjišťuju, že jsem mu po noze rozmatlala kravinec, který jsem předtím našlápla. Byl rád.

pohrebni_autobus
cesta_do_garni

Večer si zajdeme na večeři, ať si taky konečně dáme v Arménii něco pořádného. Z jídelníčku se mi chce brečet, když se člověk po měsíci konečně jakž tak prokouše gruzínskou abecedou, objeví se v Arménii, jejichž písmo je podle mě ještě větší nesmysl než gruzínské, a aby nám to ulehčili, uvádějí překlad všeho v azbuce. Tak dík.

armensky_jidlenicek

Podle obrázků tedy vybíráme a Slávek konečně po měsíci dostává nějaké maso, se kterým je spokojený. Dokud teda nekousne do papriky, která se tváří jako nečili, ale je čili, takže celý zrudne, oslzí mu oči a může zase špačkovat. On prostě nikdy nebude spokojenej.

Po véče jdeme ještě na náměstí, kouknout se na zpívající fontánu. Je to kýč, ale fakt se nám to líbí a nemůžeme se zvednout a odejít. Pořád čekáme, jaký bude další song a vydržíme tam asi hodinu.

fontana_jerevan

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s