Lov na Ararat, ruská bez sušenky a miniplavečky

Ráno tahám Slávka z postele, abychom vyrazili brzo a viděli Ararat. To, že bude ráno vidět líp, jsme nikde nevyčetli, jen si to myslíme. Jedeme do muzea arménské genocidy, máme nalezený autobus, který JEDE z té zastávky, ze které má jet a všechno se vyvíjí dobře, dokud těsně před památníkem nezahne úplně někam jinam. Vystupujeme tak o trochu dál, než jsme mysleli, ale k památníku dojdeme i tak. A Ararat je vidět! Sice ne moc, ale je tam!

kac_a_ararat

Nikde nikdo není, připadáme si, jak v památníku duchů, ale na zakavkazské poměry je pravděpodobně stále brzo.

pamatnik_genocidypamatnik_genocidy_a_kac

Muzeum nikde nevidíme, jen jedny schody vedoucí k zavřeným dveřím. Odchytáváme tedy jednu babičku, pravděpobobně manažerku úklidu celého monumentu, jelikož před chvílí zametala věčný oheň a teď vynáší koše tím způsobem, že z nich odpadky vyndává rukama a háže je do velkého černého pytle. Babička manažerka nám samozřejmě nerozumí ani slovo, ale významným plácáním po levém zápěstí ji donutíme napsat nám na papír, v kolik muzeum otvírá. Napíše nám tedy na starou účtenku dvě velké jedničky, takže v 11:01 už významně načumujeme skrz zavřené dveře, až donutíme personál otevřít. Muzeum se skládá asi z 50 po sobě jdoucích panelů hustě popsaných textem a doplněným fotkami. O arménské genocidě jsem toho věděla asi tolik, že byla. Muzeum mě docela chytlo, mělo atmosféru, člověk chronologicky projde od roku 1880 až do současnosti s tím, že čím blíž je genocidě, tím hlouběji do podzemí se noří.

Protože je letos 100. výročí, celá Arménie žije připomínkou genocidy a taky snahou o to, aby jí uznalo co nejvíce státu. Zatím to udělalo jen 24 zemí a Česká republika mezi nimi není. Asi rozjedu nějakou kampaň, až se vrátím.

Opouštíme památník, autobus tentokrát jede odtamtud, co jsme čekali přesně tam, kam jsme potřebovali. A protože nám to konečně takhle vyšlo, skřípnou mě aspoň při vystupování dveře. Dvakrát. Arménci asi nikdy neviděli krev, takže na mě celá zastávka zírá jak na zjevení a Slávek mě donutí jít si koupit náplast a dezinfekci.

Potřebujeme projet skoro celý Jerevan, abychom se dostali na autobusák v severní části města a z něj mohli pokračovat k jezeru Sevan. Štěstí s arménským MHD jsme si pro tento den už vybrali, a tak se na autobusák trmácíme od čerta k ďáblu, až se nakonec rozhodneme, že budeme radši až do Sevanu stopovat. Zastavuje nám první auto, nechápeme se, jedou někam pryč, tak stopujeme dál, za chvíli k nám auto couvne, tak nastupujeme a odváží nás aspoň na autobusák. Ne zcela nezištně, protože nás chtějí odrbat a vzít na túru k jezeru za 20 dolarů. Bez rozloučení prostě odcházíme vzít maršrutku za cca 1,5 dolaru.

V Gruzii ani v Arménii si nikdy nekupujete lístek za nějakým okýnkem, vždycky jen dáte peníze řidiči, který vás veze. Nějaké jízdní řády nebo nedejbože tabule s odjezdy tu vůbec nevedou. Je to tak, že přijdete na autobusák, kde ale nejsou žádné autobusy, jen maršrutky a auta. Většinou vás hned na začátku někdo odchytí a nasměruje, pokud ne, doptáte se. Maršrutka odjíždí v momentě, kdy se naplní.Protože jsme zvyklí na tohle, překvapuje nás obrovská autobusová hala, která je ale úplně prázdná, jen za okýnkem Booking office sedí nějaká stará zapomenutá babička, která nás nasměruje do prvního patra na záchod.

autobusak_duchu

Záchody jsou hodně silný zážitek, který strčil do kapsy všechny záchodové historky, které jsem dosud měla, včetně záchodů na autobusáku v Užhorodě a na vlakáči v rumunské Simerii.

zachody_v_jerevanu

Jestli jsem si předtím stěžovala, že záchodová dvířka mi zakrývali akorát tak hlavu, tady jsem tento problém řešit nemusela, žádná dvířka tu nebyla. Prostě jen řada tureckých děr oddělených od sebe napravo a nalevo zdí, vepředu ale nijak. A teď si poslechněte to dilema. Vejdu tam a na druhém záchodě v řadě vykonává potřebu nějaká dáma. Když půjdu až za ní, uvidím ji při „tom“, když půjdu před ní, uvidí při „tom“ ona mě, protože pravděpodobně bude hotová dřív než já. Ani jedno rozhodně nechci, a tak rozpačitě přešlapuju u umyvadla, připadám si jak největší voyer, a když si dáma konečně stoupne, jakože hotovo, vyrážím ulovit nejvzdálenější díru, přičemž se mi ještě naskytne pohled na obrovské spoďáry, protože úplně hotovo ještě nebylo.

Jsme hladoví, ale venkovní kiosek vypadá dost pochybně, tak si aspoň kupuju ruskou. To jsem ještě nevěděla, že v Arménii se šetří na sušenkách. Nějaký nápad jak tohle jíst rukama ve 40°vedru?

armenska_ruska

Celou cestu do Sevanu prospíme, bereme taxíka na poloostrov Sevanavank a konečně se dostáváme k jezeru. Je půl čtvrté, poslední maršrutka zpátky jede v pět, tak chvílí přemýšlíme, jestli to stíháme a nakonec se rozhodneme, že ne. Voda je krásně čistá a docela studená, ale plavat se dá.

sevan_lake

Pláže jsou takové hodně malé a asi se jim ani nedá říkat pláže, ale nám to stačí. Jediné negativum je, že je v okolí nebývale velká koncentrace arménských machů v miniplavečkách a tak asi po hodině radši vyrážíme ke kostelu nad jezerem.

sevan_church

Maršrutka nám ujela, musíme teda zpět do Jerevanu stopovat. Slávek chce dojít až na hlavní silnici, mě Island naučil, že není radno promeškat žádné auto a půl kilometrový stop taky stop, a tak stopujeme rovnou. Zastavuje nám hned asi třetí auto, které nás míjí. Mladá rodinka s tak roční holčičkou, která sedí usazená mamince na klíně. S bezpečností si tady asi moc hlavu nelámou, ale nutno podotknout, že maminka je vzorně připoutaná. Holčička se po cestě samozřejmě nudí, a tak se jí tatínek snaží rozptýlit tím, že si zapálí cigaretu. Ani to nepomáhá, a tak si holčička sedá na zem, kde si hospodaří s maminčinou kabelkou a soustavně v rytmu jízdy tluče hlavičkou o kaslik. To jí asi konečně učiní spokojenou. Rodinka nás doveze až do Jerevanu na zastávku MHD, co víc si můžeme přát.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s