8:53
4 hodiny spánku už se stávají takovou naší předodjezdovou tradicí. Ale v sedm na budík vstáváme a v osm se opravdu podle plánu vykopeme z bytu. Zkušenost s maršrutkou do Batumi je v nás pořád živá, a tak máme v plánu vzít do Jerevanu auto. Tranzitem je to za 35 lari, autem prý za 18 dolarů. Víme prd, přepočítáváme kurz, Slávek zkoumá místo na nohy a lezeme do tranzita. Debatujeme o řidičské způsobilosti našeho řidiče, kterému chybí kus palce, ale nakonec usuzujeme, že v Gruzii stačí ke správnému ovládání vozidla pouze noha držící plynový pedál na podlaze. To nám Bezpalcák rázem ukazuje v praxi. Ještě ani nejsme pryč z parkoviště a už málem dvakrát bouráme.
Teď svištíme po gruzínských okreskách a Bezpalcák si evidentně myslí, že jede rallye. Za zvuků tentokrát ruského diska uháníme na jih s cílem nestrávit za žádným autem dýl než 10 sekund. Pak ho vždy nemilosrdně omelem nehledě na provoz v protisměru, nedej bože plnou čáru. Pásy tu nejsou, takže vzadu vlajeme jak hadr na holi a máme radost, že budeme v Jerevanu pravděpodobně dřív než za avizovaných šest hodin.
9:57
Stojíme uprostřed ničeho před jakýmsi pochybným krámkem s autodíly a Bezpalcák se hrabe v motoru. Ano, jsme hned mnohem klidnější.
10:08
Už zase stojíme uprostřed jiného ničeho před jiným pochybným krámkem, tentokrát s drogerií. Bezpalcák kupuje psí žrádlo – asi občerstvení na palubě (znáte Student Agency ne?) – a jedeme dál.
10:35
Jsme v Arménii. První postřehy: arménští celníci mají hrozně legrační čepice a jsou to hrozní sympaťáci.
A pokud vás to zajímá, zase stojíme, protože Bezpalcák si šel koupit arménskou simku.
11:21
Hádejte co? Zase stojíme. Tentokrát tankujeme, nebo spíš plynujeme. Už jsem zmínila, že tu skoro všechny auta jezdí na plyn? Takže s čerstvě natlakovanou bombou za zády vyrážíme vstříc dalším zastávkám.
Je pěkně hnusně. Je taková mlha, že je v autě tma. Bezpalcáka to ale vůbec nevyvádí z rovnováhy, jednou rukou telefonuje a druhou drží volant velmi sporadicky.
15:00
Nebudu vás zdržovat dalšími popisy zastávek, byly už jen dvě a my jsme bezpečně dorazili do Jerevanu. Zima, mlha a hnusně jsou zapomenuty, je opět vedro.
další vsuvka pro starší ročníky
AirBnB („čte se to érbíenbí“) je služba, kdy lidi, kteří mají byt, ale často cestují, nebo pracují v zahraničí, tenhle byt pronajímají cestovatelům. Funguje to tak, že svoje byty vystaví na Internetu, vy si vyberete, jaký se vám líbí, zkontaktujete pronajímatele, jestli je v bytě volno a pokud je, zaplatíte, po příjezdu vám někdo předá klíče (v našem případě to byla maminka pronajímatele) a vy si v bytě bydlíte, jako by byl váš.
konec vsuvky
Slávek měl 100 dolarů kredit a tak za tři noci v bytě přímo v centru, který vypadá nějak takhle, platíme každý 17 dolarů. Asi bych si uměla zvyknout takhle cestovat :)
Večer se vydáváme na první průzkum města. Hned za rohem máme Modrou mešitu, takže v ní začínáme. Je to jediná mešita v Jerevanu, za sovětské éry sloužila jako muzeum a po roce 1991 do ní napumpovali peníze Íránci, takže dnes je zrekonstruovaná a zase slouží svému účelu. Jen nevím, proč se jmenuje Modrá, zas tak modrá nebyla.
Jerevan je jedno z nejdéle osídlených měst na světě, ale upřímně to není moc poznat. Podepsala se na něm hlavně ruka sovětských megalomanských plánovačů. Takže v centru města narazíte na sérii obřích budov, které jsou očividně dost předimenzované. Jerevanu se také přezdívá růžové město, budovy se většinou stavěly z kamene, který se těží v Arménii a který se jmenuje tufa (aspoň teda v angličtině).
Večer ještě zažiju hororový zážitek, když se mě Slávek zeptá, jestli se chci leknout. Začnu šílet, protože naposledy, když se mě na to samé zeptal, měla jsem u hlavy housenku velikosti tanku. Představuju si teda, jaký obří hmyz na mě sedí tentokrát a hrozně šílím. Slávek se mi snaží pomoct, ale musí do toho ještě natáčet, jak jančím, a tak se celá operace trochu protáhne. Naštěstí je to lenoch a nikam to video nenahrál, takže si to můžete jen představovat a kouknout se, jaký brouk na mě vegetil.
