Co vím o Gruzii po čtvrtém týdnu

  •  Ježdění po Tbilisi autobusem je kapitola sama pro sebe. Už jsem mluvila o poučných cedulích, tím jsem ale nejspíš vyčerpala všechna pozitiva. V autobusech je většinou úmorné vedro, není si kam sednout a v Tbilisi je skoro pořád zácpa, takže spíš stojíte, než jedete. Mají tu „normální“ autobusy a maršrutky – tranzity, které pravděpodobně jezdí po celém městě, ale do jejichž systému jsme absolutně nepronikli a vůbec je nepoužíváme. Celkem často tu můžete natrefit na revizory, většinou se ale neobtěžují lézt do autobusu a tak stojí na zastávkách, čekají, až vystoupíte a pak vás teprve zkontrolují. Vzhledem k tomu, jaké je v autobuse peklo tomu docela rozumím.

  • Po dvou pokusech už jsem definitivně poučená o tom, že není radno si dávat v Gruzii limonádu. Zhýčkaná hipsterskými kavárnami v Praze, kde vám všude pod názvem limonáda přinesou něco 100% domácího, v krásném skleněném džbánku a s ledem, jsem něco podobného očekávala i tady. Mok nám sice vždycky donesli v krásné lahvi, ale ta chuť! Už jsme zjistili, že mají dvě příchutě. Jedna vypadá jako zelená, druhá jako rum. Zelená chutná jako zubní pasta pro dospělé a rum chutná jako zubní pasta pro děti. A tak zůstaneme radši u piva.gruzinsky_limci
  • Mají tu Youtube bez reklam. Nevím, kolik z těch, co mě čtou tohle ocení, ale fakt si hrozně užívám, že za každou druhou písničkou nevyskočí mimozemšťan a nehuláká STO TABLETŮ TÝDNĚ, STO TABLETŮ TÝDNĚ. Na druhou stranu je tu spoustu těhlech technologickejch věcí dost nepochopitelných. Např. že si nemůžete stáhnout WhatsApp, nebo Spotify. Jste v Gruzii, tak máte prostě smůlu.
  • Došla jsem tady k velkému prozření. Pořád jsem si říkala, jak je to fajn, že tu vůbec nejsou komáři. Máme pořád okna dokořán a rozsvíceno a nikdy sem žádný nepřiletí. Justýna mi tento týden vysvětlila, že komáři jsou prostě moc líní na to, aby vyletěli až k nám do sedmého patra. Nedivím se jim. Čím déle jsme tady, tím více lenivíme a výtah si platíme čím dál častěji.
  • Možná si ještě vzpomenete na sluníčkové zážitky z našeho bytu, které jsem psala po druhém týdnu. Tak, nečekaně, přišlo vystřízlivění, nebo spíš trochu ponorčička. Po návratu z Jerevanu zjišťujeme, že nám sežrali všechno, co bylo poživatelné a korunu tomu nasadila včerejší noc, kdy mi někdo rozšlápl noťas. Celá obrazovka v háji, takže teď funguju tak, že mám na svém notebooku připojený monitor. Není to úplně ideální a zabírám půlku jídelního stolu, ale aspoň můžu dál psát. Málem jste přišli o blog, to byste byli smutní, co?bordel1

    bordel2

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s