- Každý tu kouří. Fakt úplně každý. Cigarety jsou tu totiž zatraceně levné. Krabička klidně i pod 20 Kč, nějaké fajnovější značky stojí třeba 26 Kč. V našem bytě je z deseti lidí sedm kuřáků. Hlavní stan mají na balkoně a kouří fakt hodně. Někteří už z toho dostali tuberáckej kašel. A na mě to má taky vliv. Samozřejmě jsem si cigaretovej kouř nikdy neužívala, ale v hospodě jsem ho ještě zkousla. Po šesti týdnech v Gruzii jsem na něj už úplně alergická a těším se zpět do země drahých cigaret, které lidi nenutí kouřit jednu od druhé.
- Gruzie je země, kde vzniklo víno. Nebo to aspoň všichni tvrdí. A jsou na svoje víno hrdí. Minulý týden jsme byli prozkoumávat vinárny, abychom zjistili, které dáme do mapy. Byli jsme asi v šesti a dohromady jsme měla asi 17 skleniček. Samozřejmě jen ochutnávkového množství, ale stejně jsem byla docela mázlá. Součástí ochutnávky bylo i testování chachy (místní pálenky), to jsem radši úplně vynechala.
- Ještě se vrátím k divoké gruzínské výstavbě. Staví se tu tak rychle, že nezbývá čas na to, sundávat z oken, dveří a výtahů ty ochranné samolepky. Což je ideální příležitost pro ňoupaly jako jsem já.
- My, staří ateisté, se tu občas divíme, jak pobožní Gruzínci jsou. Velká většina z nich se, pokud míjí nějaký kostel, třikrát pokřižuje. Nijak mi to nevadí. Pokud nejedu maršrutkou, řidič pedál na podlaze, předjíždí před zatáčkou a do toho, co čert nechtěl, míjíme kostel. Takže musí pustit volant a pokřižovat se. V takových momentech mám chuť křičet: „Vrať okamžitě obě ruce na volant a nedělej blbosti!“
- A na závěr něco, co nevím o Gruzii, ale o vás. Nakonec se nám povedlo vybrat 1460 dolarů, což je dost na to, abychom zaplatili USE-IT Europe členský příspěvek a fakt tu mapu udělali. Z velké části je to vaše zásluha a já vám moc děkuju a vážím si toho, že jste nás podpořili. Máme z toho taáákovouhle radost.
