Co v Gruzii (ne)jíst

Gruzínská kuchyně by vydala na celou jednu knihu. Je hodně odlišná od naší evropské a specifická i podle jednotlivých regionů v rámci Gruzie. Obecně se dá říct, že pokud jste vegetariáni, nebo prostě maso moc nemusíte, budete si tu žít jako v ráji. Pokud potřebujete každý den pořádnou flákotu, budete tady asi dost smutní.

S masem je to tu naprd (ne, že by mi to vadilo, právě naopak). Řeznictví vidíte zřídkakdy a maso v něm vypadá dost divně. Co se týče salámů, to je ještě smutnější příběh. Určitě znáte českého juniora, tak tady všechno vypadá podobně, ale spíš hůř. Šunku tu prostě nekoupíte. A navíc s „kvalitou“ roste cena, takže jsou všechny tyhle masné výrobky neskutečně drahé.

Pokud si řeknete, že si dopřejete aspoň v restauraci, pravděpodobně taky nebudete spokojení. Nemůžu ani spočítat, kolikrát si Slávek objednal maso a přinesli mu směšně malé kousíčky, ze kterých by se nenajedl ani vrabeček. Během dvou měsíců tu našel jediné jídlo, které ho jakž takž zasytí a obsahuje maso. Je to Ojaxuri (odžachuri) – směs brambor a kousků vepřového, obojí osmahlé na oleji a podávané v rozpálené misce.

20150731-DSC01801

Pokud ale rezignujete, nebo spíš pokud se přizpůsobíte tomu, že nejste v Čechách, a nebudete se za každou cenu snažit narazit na pořádnou flákotu, můžete si tu dost pochutnat. Hlavními ingrediencemi jsou sýr, vlašské ořechy a lilky. První, na co určitě v Gruzii narazíte, a co už možná znáte z pražských polévkáren, je khachapuri (chačapuri). Je to ale daleko větší věda, než by se zdálo a rozhodně to není jen jedna placka plněná sýrem. Nejklasičtější je pravděpodobně khachapuri imereti (to je to, co bez problémů seženete v Praze). Je to placka udělaná z kynutého těsta, která je uvnitř plněná sýrem. V obchodě si můžete nejčastěji koupit celé kolo, stojí okolo 2 lari.

20150630-khachapuri

Dalším typem je khachapuri megruli, které je skoro jako imereti, jen je sýr i na vrchu. Dále tu máme mého favorita, kalorickou bombu khachapuri ajaruli (adžaruli). Kdyby to nebylo tak tučný, asi bych si to dávala každý den. Je to taková z těsta udělaná lodička, na jejímž vršku je pláclé syrové vajíčko s máslem a sýrem. Přinesou vám to čerstvě vytažené z trouby a vy si to musíte zamíchat podobně, jako třeba tatarák. Do směsi přimícháváte i těsto, které musíte dloubat ze stran placky, dokud z toho neuděláte jednolitou kašičku. Potom to nesmíte jíst příborem, ale ulamujete si okraje a nabíráte jimi směs, kterou jste si umíchali. Existují různé velikosti, věřte mi, že pro jednoho člověka je to nejmenší více než dost. Mělo by stát okolo 6 lari.

20150704-DSC00216

Abyste v tom měli ještě větší chaos, sýrových ňamek si můžete objednat ještě víc. Tentokrát už nejsou z kynutého těsta, ale z listového. Můžete si objednat buď phenovani (fenovani), což je sýr zabalený v obálce, nebo achmu (ačmu), což by se dalo popsat jako lasagne, listové těsto prokládáné sýrem nakupené na sebe.

20150813-IMG_20150813_155856_1

Pokud byste už měli dost sýra, případně pokud máte alergii na laktózu (pokud ji fakt máte, snad do Gruzie radši ani nejezděte :D ), dejte si lobiani, což je vlastně khachapuri, jen plněné fazolovou směsí. A aby se trochu odlišilo, není většinou kulaté, ale šišoidní. Pokud se vám přejí i to, můžete v místních stáncích narazit ještě na placky plněné bramborami případně houbami. Všechno to koupíte v každém supermarketu a pouličním okýnku na každém rohu. Fast food po gruzínsku. Jediné, co si nekupujte do ruky je ajaruli, to si dejte v nějaké pořádné restauraci.

Tím jsme probrali sýr a přesuneme se k lilku. Další z mých oblíbených jídel je badrijani (badridžani). V gruzínštině to znamená prostě lilek, ale pokud si to objednáte v restauraci, dostanete likové závitky. Osmahlé plátky lilku se potřou směsí z vlašských ořechů, vody a jarní cibulky, zabalí, namažou i navrchu a podávají se zrníčky granátového jablka. V restauraci jich obvykle dostanete pět, je to hrozná dobrota a asi jediné jídlo, které si jsme schopná udělat sama.

20150704-DSC00303

Další lilkové jídlo je lilkový salát, který by byl úžasný, kdyby v něm neotravoval koriandr, bohužel ho tu cpou do hodně jídel a pokud ho máte rádi, určitě si místní kuchyni hned zamilujete.

20150805-DSC02314

V téměř každé restauraci dostanete lobio, což je fazolová polévka opět zneuctěná koriandrem. Podává se v keramické vázičce, ze které se blbě jí, takže se předpokládá, že si jí kydnete na mělký talíř a budete to po něm nějak honit za pomoci chleba. Když jsme to měli u Sofi, dostali jsme to v normálních hlubokých talířích a bylo nám řečeno, že se opět nesmí používat příbor, správně byste si měli celý talíř zaházet natrhaným chlebem, nechat ho nasáknout a pak jíst jen jím.

Co dostanete také skoro v každé restauraci a co je pro Gruzii typické hned po khachapuri jsou khinkali (chinkali). Rozhodně je to správná volba, pokud hledáte nejlepší poměr cena:výkon. Jsou to takové měšce, uvařené a plněné masem, houbami, sýrem nebo bramborem. Ochutnala jsem všechny, nejvíc doporučuju houbové, ale nejklasičtější jsou masové (které mi hrozně smrdí). Jíst khinkali opět není jen tak. Správně byste si je nejdřív měli pořádně opepřit (to jsem vynechávala) a opět by se neměl používat příbor. Jen vidlička, kterou napíchnete vrchní část, kde je smáčklé těsto, jak se měšec zabalí. Potom do khinkali vykousnete malou dírku a vypijete všechnu šťávu. Během jídla by vám pak už nemělo nic kapat ven. To ještě nemám úplně zmáklé, navíc mám teď opar a když se snažím tu šťávičku pít, hrozně mě to pálí. Když máte tedy khinkali suché, můžete se do něj pustit a to tak, že si ho stále držíte na vidličce a okusujete ho. Ta část, která je nabodlá na vidličce se nejí vůbec, nechává se na talíři.

20150715-DSC00859

Pokud byste měli dost všech sýrů a lilků a chtěli si dát něco dietnějšího, dejte si pxali (pchali). Jsou to takové pomazánky, dělané ze zeleniny, můžete si objednat buď mix čtyř (mrkvové, řepové, špenátové a zelíové), nebo jednotlivě. Moje favoritka je (nepřekvapivě) špenátová.

20150624-DSC09710

Když dostanete chuť na polívku, dejte si xarcho (charčo). Ve skutečnosti je to jediné jídlo, po kterém mi tu nebylo dobře, ale myslím, že to nebyla ani tak vina xarcha, jako mého žaludku, který si tu odvyknul na mastná jídla. Každopádně jsem tu ochutnala xarcha dvě. Jedno u Sofi, které bylo úplně vynikající a lahodné, jedno v restauraci, které chutnalo trochu jako kuře na paprice, ale dokud se mi z něj neudělalo blbě, taky mi chutnalo. Je to vlastně kuřecí maso vařené v omáčce z vlašských ořechů. Já jsem maso vynechala a dala si jen vodičku, ve které jsem si máčela chleba.

20150810-DSC02689

Hodně tu taky vaří z hub. Nebo spíš e žampionů. Pokud jimi neplní khachapuri nebo khinkali, můžete si je objednat i zapečené se sýrem sulguni (nejlepší sýr v Gruzii). Soko sulguni dostanete také v rozpálené misce a je to vlastně druhé jídlo, které zmáknu udělat taky. Bohužel v Čechách bez sulguni to nebude ono.

20150624-DSC09711

Ke spoustě jídel se hodí chleba. Určitě si objednejte shoti. Chleba který se dělá ve speciálních keramických pecích tak, že se naplácne na jejich stěnu a má proto charakteristický podlouhlý tvar. Pokud budete mít možnost, kupte si ho někde na ulici. Prodávají ho většinou z okýnka přímo z pekárny, takže ho často dostanete ještě teplý, zabalený v papíru nebo v novinách. Já si ho kupovala po cestě domů za 70 tetri a většinou jsem na byt donesla tak půlku, zbytek jsem oduždibovala po cestě.

20150730-IMG_20150730_115134

Alternativa k shoti je mchadi (mčadi), což je chleba z kukuřičné mouky, který se smaží na pánvi a hodí se třeba k lobiu, ale i k čemukoliv ostanímu. Na mě akorát byla jeho chuť nevýrazná a hlavně mé srdce patří shoti.

Pokud se vám zdá, že některá jídla na fotkách jsou už „načatá“. Nemýlíte se. Často se +mi nepovedlo jídlo vyfotit předtím, než jsem se do něj pustila. U pár jídel jsem si dokonce vzpomněla až po, což dost vypovídá o tom, jak jsem se do gruzínské kuchyně zamilovala.

Ještě jsem tu ochutnala elarji (elardži), což je kukuřičná mouka smíchaná se sýrem a vůbec mi to nechutnalo, potom ajapsandali (adžapsandali), což je vařený lilek, paprika a brambory a bylo by to dobré, kdyby to zas nezabili koriandrem; chakhapuli (čachapuli), polívka, v níž na můj vkus plave až moc okostěného masa a specialitu Sofiiny mamky, polévku z nudlí s osmaženými křupkami, na kterou ale v restauraci pravděpodobně nenatrefíte.

Co se týče pití, gruzínské limošky mi moc nejedou. Když už bych si měla vybrat něco sladkého k pití, dala bych si kvas. Ten si ale jwn těžko objednáte v restauraci. Zato na ulici na něj narazíta všude. Točí se ze soudků a půl litru by vás mělo stát kolem 80 tetri. V horkém dni je krásně osvěžující.

20150807-IMG_20150807_160856

Co je ještě víc osvěžující, ale kvůli čemu budete muset sáhnout hlouběji do kapsy, jsou ledové čaje. Zapomeňte na Nestea. Všude dostanete vlastnoručně připravený čaj, který vás nezklame. A proto za něj klidně dáte i 6 lari.

Co se týče piva, oproti očekávání nebylo vůbec špatné. Ve většině restaurací dostanete Natakhtari (a pokud chcete ušetřit, ptejte se vždycky po téhle značce, zahraniční piva tu můžou stát klidně i 8 lari, zatímco Natakhtari by nemělo překročit 4). Nejlepší je prý Zedazeni, já nejsem zas takový fajnšmekr, takže to tolik nepoznám. Mně úplně nejvíc chutnala 34, která má takovou zvláštní chuť, nechutná jako žádné jiné pivo, které jsem kdy ochutnala a bude mi fakt chybět.

No a na závěr jen krátce o vínu. Kupte si gruzínské a určitě neuděláte chybu. Bílá jsou dobrá i ta levná, u červených se vyplatí sáhnout po nějakých „dražších“, kolem 10 lari.

Reklamy

One thought on “Co v Gruzii (ne)jíst

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s