Jak to bylo zase všechno hrozně šílené

Tak jsem zase byla doma. Na švýcarských univerzitách mají takový fajn zvyk, že vám dají v půlce semestru dva týdny prázdnin. Původní představa, že tu trochu pocestuju, vzala rychle za své, jen co jsem viděla ceny místních vlaků a tak jsem se rozhodla jet domů.

Po tom, co jsem byla dva měsíce v čoudu v Gruzii a pak hned dva měsíce v čoudu tady ve Švýcarsku, jsem si chtěla taky trochu užít teplo domácího krbu. Navíc se mi při první cestě do Gallenu do kufru nevešly žádné zimní věci. To se ukázalo jako chyba hned po prvním týdnu stráveném tady, kdy mi dírami v Converskách tekly proudy vody a moje podzimní vestička mě nedokázala zahřát ani při cyklovýšlapu na univerzitu.

Nerada jsem tedy vyplázla 1300 za Studenta, který se nám po cestě ještě rozbil a asi půl hodiny se mu nechtělo jet, vydával jen takové divné umírající zvuky. V pátek ráno jsem ale opravdu do Prahy dorazila. Bylo to děsně na tajňačku, protože jsem chtěla Kubíčka překvapit a tvrdila jsem mu, že přijedu až v poledne. No, abych to zkrátila, když táhnete v sedm hodin ráno po žulových schodech dvacetikilový kufr ztichlým prvorepublikovým domem, probudí to nejednoho spáče. Víla tedy nevtančila ke Kubovi do ložnice, přivalila se k němu zpocená Kačena a neprobudila ho polibkem na čelíčko, neboť už byl dávno vzhůru, v očích smrt, že začíná třetí světová. Tolik k překvapením.

Co všechno jsem teda stihla?

  • objevit perfektní hospodu v Holešovicích, kde vám dají půldeckového ruma za 22
  • zdobit perníčky, které mamka speciálně napekla už v říjnu jen kvůli mě
  • lézt s šílenou kocovinou v Hlubočepech na skále na kolejích, kde vás při jištění atakuje místní lokálka
  • dlabat dýně na Haloween
  • nakupovat vánoční dárky
  • skončit v Holešovicích v nonstopu s obsluhou nahoře bez
  • porazit Rygara v šipkách (pro ty z vás, co ho neznáte, Rygar je něco jako Chuck Norris)
  • nostalgicky zavzpomínat se Slávkem na Gruzii
  • pochovat si Anežku, dokonce dvakrát, a malého Dezantíka, alespoň jednou
  • navštívit tři ze čtyř babiček a jednoho ze dvou dědečků (kterého jsem vyřídila tak, že na to asi dlouho nezapomene)
  • navštívit jednu tetu ze dvou
  • pouštět draka
  • zaskočit na VŠE a během čtvrthodinové návštěvy potkat tři ze čtyř lidí, které na ekonomce celkově znám, a se kterými se bavím
  • vyjít na Petřín
  • obědvat třikrát doma
  • lyžovat
  • naučit se slovensky
  • přestěhovat Kubíčka z Holešovic na Palmovku (ano, už nám chybí jen Libeň)
  • nechat se ostříhat za 10 Kč
  • hrát hry na Deskohraní
  • konečně jít do Skály a skvěle se tam najíst
  • doklepnout esej na Unternehmerisches Nachhaltigkeitmanagement přesně 5 minut před termínem odevzdání
  • úspěšně neotevřít nic z hromady gallenského učení, které jsem si s sebou přivezla
  • běhat ve Stromovce a podél Vltavy
  • strávit celý den na festivalu horolezeckých filmů
  • 3x si vychutnat výluku ze Všetat až do Hradiště
  • dostat práci na zimu a absolvovat telefonický pohovor v němčině
  • nacamrat Václava tak, že si v hospodě zapomněl batoh
  • sbalit se zpátky do Gallenu
  • opustit mamku v autě s GPS v centru Prahy s velkými obavami a zároveň velkými nadějemi (naplnila obojí, když jí 20 minutová cesta trvala hodinu, ale nakonec ji zvládla)
  • zase skočit do USE-IT
  • obarvit si vlasy
  • přejíst se hnusnejma závitkama, který nevypadaly jako závitky
  • náhodně potkat na tramvajové zastávce moji první táborovou lásku a hořce zjistit, že už mě nepozná

!!!

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s