Už jsem zase pryč

Ani jsem se nenadála a už jsem zase pryč. Tentokrát v Rakousku, kde pracuju i s Kubíčkem jako instruktorka lyžování. V plánu mám zůstat do konce února, pokud to škola dovolí.

Po krásných a neočekáváně delších (díky, nesněhu) Vánocích tedy s Kubíčkem vstáváme 31. prosince v ohromě nekřesťanské čtyři ráno, bereme úplně první metro a s obřími taškami na zádech a batohy na předech vyrážíme na Hlavák. Na nádraží jsme brzo, což je ale lepší než pozdě, protože s těma obludama, co táhneme, bychom stejně nikam nedoběhli. Nemáme do čeho píchnout a tak nám nezbývá nic jiného, než si dát kafe v jediném bistru, které je otevřené, a které si tedy všechno může opatřit tučnou přirážkou. Za hnusné kafe a průměrný čaj platíme stovku a berem si za to aspoň extra mlíčko. Pak už nám naštěstí blikne nástupiště – zcela nepřekvapivě sedmička (ta, co je nejdál). Usadíme se ve vínovém smradlavoučkém koženkovém kupé, ve kterém není žádná zásuvka. Ta by se nám při pětihodinové cestě do Linze možná i docela hodila, tak se vydám na průzkum ostatních vagonů. Ty jsou sice polstrovaně modré a postrádají ten typický odér socialistických vlaků, ale zásuvkama nedisponují též. Zůstáváme tedy tam kde jsme a jsme aspoň spokojení, že máme celou cestu kupé jen pro sebe.

20151231-IMG_20151231_132019_HDR

Na první přestup máme devět minut, na druhý tři a České/Rakouské dráhy dost překvapí, protože oboje bez problémů stíháme. Vlak nás definitivně vyhodí v Zell am See, odkud musíme pokračovat busem. Po devíti hodinách cesty nakonec dorazíme do cíle – do Hinterglemmu, který bude teď následující dva měsíce naším domovem.

20160224-IMG_20160224_131441_HDR

20160214-IMG_20160214_170638_HDR

Nikdo se o nás nijak moc nezajímá, dostaneme klíče od pokoje, vyplníme smlouvy a tím to pro nás pro dnešek tak nějak končí. Přemýšlíme, co s načatým silvestrovským večerem. Jsme utahaní, tak si dáváme šlofíčka a pak s vydáme někam na pivo. Oproti naším předpokladům Hinterglemm během silvestrovské noci zas tolik nežije, projdeme ho celý a nenarazíme na žádnou normální hospodu. Nakonec zapadneme do jediné, která nemá na stolech ubrousky, skleničky a vyskládanou sadu příborů. Objedávám dva točeňáky, přistane před námi sice Bier vom Fass, ale jen dvě deci, v krásné skleničce na šťopičce. S Kubou teda jako dvě paničky usrkáváme pomalinku to, co bychom do sebe za normálních okolností oklopili během 30 vteřin. Objednáváme si ještě jedno, ať nežerem, a většinu času strávíme debatou, kolik tak jako může tohle nóbl pivo stát. Nakonec nás to naštěstí nezruinuje, ale i tak se radši vrátíme domů na balkon, k vínu, které jsem si ukradla ještě v Gallenu při jedné studentské akci. Asi do jedné vydržíme koukat na ohňostroje, v Hinterglemmu se fakt činí a my si tak můžeme hlavy ukroutit, protože nevíme, kam dřív koukat. Pak už ale definitivně padnem za vlast, zvědaví, jaký bude zítřek, jestli už budeme pracovat nebo co se bude dít.

20160101-IMG_20160101_000001

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s