Zápisky ze života lyžařské instruktorky – stěhování koulí, fatalistický Kairon a budoucí gigolové

První týden v Rakousku jsem učila jak děti, tak dospělé. Zábavu jsem si užila hlavně s dětmi, se kterými jsem řešila hlavně to, že vůbec lyžovat nechtěly a zajímaly je všechny ostatní činnosti a věci okolo.

  • Můj úplně první klient v Rakousku je pětiletý Jonas. Strávím s ním dvě hodinky v Kinderlandu, což zní možná velmi vznešeně, ale jedná se o zasněžený plácek před gondolou, kam každé ráno společnými silami nataháme gumové koberce, gumové hadice, kužely, branky a sáně, abychom to ve tři odpoledne mohli zase všechno natahat zpátky, aniž by se většina z toho vůbec použila. Vlek tu nemáme, takže děti musí nahoru ťapkat právě po těch gumových kobercích. Jonas je na lyžích úplně poprvé, celkem ho to baví, ale daleko víc ho baví stěhovat zmrzlé sněhové koule z okraje sjezdovky do jejího středu. Nechci mu nijak zabíjet jeho dětský svět, takže se stěhování sněhových koulí účastním také a lišácky Jonasovi navrhuji, že si z nich tedy vyznačíme trasu, kudy budeme lyžovat. Jonas vypadá, že se mu nápad zamlouvá, půl hodiny věnujeme stavění parádního slalomu ze zmrzlých sněhových koulí, aby pak Jonas hned při první jízdě do všech naboural, pod kopcem si vypnul lyže a začal je všechny stěhovat zas o kousek jinam. Pak je konečně spokojený, je ochotný si znovu obout lyže a lyžovat. Jen ho z nějakého záhadného důvodu nebaví jezdit dolů, jen chodit nahoru. Naštěstí, aby bylo nějaké cesty nahoru, musí být i cesty dolů, takže Jonas chvílemi opravdu lyžuje a trénuje oblouky, i když je to pro něj jen prostředek, jak se dostat dolů, aby mohlo začít to pravé vzrůšo – šlapání nahoru.
  • Další týden dostávám na povel dospěláckou pokročilou skupinu. Je to super, jezdíme na normální sjezdovce, klienti jsou spokojení a dokonce si se mnou přikupují lekce. Většinou jich mám tak osm, polovina mluví anglicky, polovina německy, takže výuku jedeme dvojjazyčně, což mi v hlavě dělá neskutečný bordel a odpoledně už ani nevím, jak se jmenuju. Třináctiletý Brit Kairon má vždycky koupenou jednodenní lekci, odpoledne se rozloučíme, popřejeme si všechno dobré, aby se další ráno Kairon přišoural k naší skupině a fatalisticky mi odevzdal kurzovou kartičku se slovy : „Já budu teda ještě dneska s tebou.“ Nevím, jestli ho to se mnou baví, nebo ho ke mně rodiče posílají za trest.

20160330-IMG_20160330_141551_HDR

  • Ve čtvrtek učím na provázkovém vleku tříletého Leonka. Pod kopcem na něj čekají babička a dědeček a každý jeho pokus o zastavení končící pádem oceňují hlasitým potleskem a slovy podpory.  Po hodině má už Leonek lyžování až po krk, v půlce sjezdovky vypíná lyže a beze slova odchází kamsi pryč. Vypínám tedy i své lyže, běžím za ním a snažím se ho nějak obměkčit. Nakonec si dá říct, že když ho chvíli povozím na malém plastovém traktoru, je ochoten se k lyžování opět vrátit. Babička mu dá ještě na posilněnou rohlík, Leonek se ale rozhodne, že musí být posilňován během celého ježdění, takže v jedné ruce vozím kapesník, protože Leonek má neustále nudli jako oprať, v druhé ruce vozím rohlík a vždy, když Leonek dožvýká sousto, šoupnu mu do pusy další. Jen se modlím, aby mu nezaskočilo a neudusil se mi.
  • Během dopolední lekce s Leonkem kolem prochází tatínek s holčičkou, na půl Češi na půl Němci, tak jim navrhuju, jestli taky nechtějí naučit lyžovat. Souhlasí, prý přijdou odpoledne, tak mám aspoň co dělat. Pětiletá Vivi má svojí hlavu. Lyžování jí jde, hrozně jí baví, ale po hodině se naprdne, protože jí pořád nejde zatočit. To, že je to moje vina, mi dá najevo tak, že mi začne říkat Buchto, sundává lyže, bere sáňky a štráduje si to nahoru na kopec.Tak sáňkujem a nakonec se domlouváme na kompromisu, že za každou jízdu na sáních dáme jednu jízdu na lyžích. A když ve tři přijde tatínek, Vivi seká zatáčky jak malá závodnice.
  • Babička s dědečkem od Leonka se mnou asi byli spokojení, protože další den přivádí další babičku, s čtyřletým Fabiem a i s nima trénujeme zatáčky. Leonka tentokrát občerstvuje cizí babička gumovými medvídky, takže moje role je opět jen učit lyžovat a ne zabezpečovat catering. S Leonkem a Fabiem (Karolina trefně poznamenala, že se jmenují jak budoucí gigolové) to dotáhneme během tří dní až na tellerlift a můžeme tak nakonec uspořádat závody, abychom, jak řekl Fabio, zjistili kdo je am guttesten (teď se ukáže, kdo je pravý němčinář a pochopí vtípek).

20160110-IMG_20160110_132230_HDR

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s