San Francisco – smradlavý tuleni, hipíci a minichřestýšek

Naše první zastávka na roadtripu po USA bylo San Francisco. Díky Zuzce jsme se nemusel cítit jako běžní turisti, ale rychle jsme zapadli a brzo si přišli jako praví Sanfrancisčané.

V podstatě první věc, kterou jsme v San Franciscu viděli, byl baseball. A ne jen tak ledajaký. Zápas major league mezi San Franciscem a Los Angeles. Před odchodem na baseball game se ještě stavíme seznámit se Zuzky rodinkou. Všichni jsou hrozně přátelští a hrozně američtí. A já pomalu začínám chápat, že jsme se prostě neocitli na jiném kontinentu, ale spíš na jiné planetě. Na baseball se prý musíme oháknout, takže dostáváme hromadu triček, kšiltovku a molitanovou ruku. Vše s nápisy Giants (jméno sanfranciského týmu). Parkujeme v centru a poslední kus ke stadionu jdeme pěšky. Po cestě vzbuzuje naše výprava velké nadšení a po celou cestu jsme doprovázeni náhodnými výkřiky: „Let’s go Giants!“
Před vchodem na stadion se zařazujeme do fronty a procházíme bezpečnostními rámy. Spolu se stadionem nás pohltí i jeho atmosféra. Spěcháme na naše místa, aby nám ze hry moc neuniklo. Sedíme na úplně horní tribuně, ale i tak máme přehled o celé hře a navíc luxusní výhled na oceán. Po deseti minutách ve fanouškovském kotli jsme absolutně splynuli a celéhře naprosto propadli. Napjatě sledujeme každý další odpal (přičemž si ještě pomocí wikipedie ujasňujeme pravidla), při homerunech spolu s ostatními fanoušky vstáváme a jásáme. Skandujeme: „Let’s go Giants!“, případně: „Beat LA!“. Po šesté směně si jdeme koupit něco na zub. Kuba jde do hotdogu a piva, Zuzka si kupuje kýbl Coca Coly a obě si dáváme česnekové hranolky doslova utopené v oleji. Po návratu na místa se na obrovské obrazovce nad stadionem objevuje naše selfíčko, které jsem před chvílí poslala na instagramu. Víc americky už to snad ani nejde. A San Francisco vyhrálo!

20160411-DSC04492

Pořádný sanfranciský sightseeing se neobejde bez tuleňů, kteří se válí na molech u Pier 39. S Kubou se k nim nejdřív hrozně ženeme a rozplýváme se nad nimi, po chvíli však přijdeme na to, že jednak hrozně řvou a navíc jeden přes druhého blijí a kadí, tím pádem i docela smrdí. Poměrně rychle tedy tuleně opouštíme.

20160411-DSC04595

Dál po pobřeží procházíme kolem haly s velikým plakátem Museé Mechatronique – Free entrance. „Kubíčku, tam musíme, když je to zadarmo!“ Vůbec netušíme, co nás čeká uvnitř. Je to veliká hala, u vchodu stojí nějaký stařičký hrací automat. A pak nám to začne docházet. Je to muzeum hracích automatů. A všechny jsou funkční. Jen se do nich musí hodit čtvrťák. V peněžence mám akorát dva, abychom si každý zkusili jeden automat. Teď jen pečlivě vybrat. Procházíme kolem flašinetů, mluvících věštců, umělých pracek na páku a různých měřidel toho, jak je člověk „hot“. Čím hloub jsme, tím víc do současnosti se dostáváme. Já nakonec svůj čtvrťák hodím do Pin Ballu s Indiana Jonesem. Modernější automaty už jsou dražší, nemůžeme teda jinak, než si v automatu rozměnit ještě jeden dolar, zaboxovat si a zmlátit příšery ve videohře. Cestou zpět objevujeme boxovací rukavici, která měří sílu a hlavně mlácení ktků. To už ale fakt odcházíme, protože by se snadno mohlo stát, že tam utratíme všechny naše dolary.

20160411-DSC04606

Golden Gate Bridge si opravdu užijeme. Zuzka bydlí až za ním, takže po něm jezdíme dvakrát denně. Vidíme ho v mlze, za deště, za tmy i za sluníčka, zblízka, zdálky, zeshora i zespoda. A za celou tu dobu se mi pohled na něj je neomrzí. Jediný okamžik, kdy si ho neužívám, je moment, kdy se jdeme projít přímo po něm. Tříproudá silnice, po které se v obou směrech valí auta dělá z návštěvy mostu spíše hororový zážitek. Je mi divné, že na mostě vůbec nejsou sítě proti sebevrahům, asi by to zkazilo jeho charakter. Zuzky kamarád hasič mi později vypráví, že sebevrazi skáčou z mostu každý týden a že město to plánuje vyřešit instalací záchranných sítí po celé délce mostu.

20160413-DSC04735

Smíření s tím, že na nějaké pořádné lezení v Yosemitech zkrátka nemáme koule, necháváme vybavení doma a do batohů balíme jen lezečky. Zuzka se rozhodne prověřit naši lezeckou kondici a vezme nás bouldrovat na její oblíbené místo. Člověku se ani nechce věřit, že mrakodrapy San Francisca jsou jen kousek od nás, na druhé straně zátoky. Tady už chybí jen krávy, které by se okolo pásly. Z lezení už jsme vypadli, ale i tak si to parádně užijeme.

20160412-DSC04702

Zuzka dům, nebo teda spíš dům Zuzky rodiny, je fakt velkolepý. Nestačíme zírat. Bydlí nad městem ve čtvrti jako vystřižené ze Zoufalých manželek. Zahrada je spíš taková botanická a dům je jako palác. Zuzka bydlí v malém domečku na samém konci zahrady, má to tam krásně útulné a ubytuje nás tam. Její rodinka odjíždí na celý týden pryč, a tak můžeme využívat celý dům a seznamovat se s takovými vymoženostmi, jako je např. šestiplotýnkový sporák nebo drtič odpadků.

20160412-DSC04663

Zuzka se rozhodne neochudit nás ani o přírodu kolem San Francisca. Nechce se nám věřit, že to vedle takového velkoměsta může být tak krásné. Přijdeme si spíš jak někde v Irsku. Tráva je zelená, až z toho oči bolí, vybrali jsme si perfektní čas pro návštěvu Kalifornie. Do měsíce to tu bude všechno žluté. Po cestě jsme dokonce potkali chřestýše, ještě to bylo takové miminko, tak snad to bylo poslední setkání s hadem za celý náš pobyt.

20160413-DSC04811 20160413-DSC04810

San Francisco je ještě kopcovitější a ještě krásnější, než jsem si ho představovala. Všude jsou úžasné barevné domečky, pocházející většinou z počátku století. Hlavu bych si tam z nich ukroutila. Jen to chození po městě je kvůli všudepřítomným a fakt strmým kopcům o dost náročnější než v jakémkoliv jiném městě.

20160412-DSC04634 20160414-DSC04853

Poslední večer v San Franciscu věnujeme dvěma vzdálenějším a ulítlejším částem města, které nesmíme vynechat. Jsou to místa, která vtiskla městu jeho jedinečnou volnomyšlenkářskou duši. Nejprve míříme do ulice Haight, která je srdcí Hippie čtvrti. Čas se tu opravdu zastavil v 60. letech. Tráva voní ze všech stran a počet dredatých individuí na metr čtvetečný je nápadný dokonce i na San Francisco. Poté, co jsme hned první den potkali psa s fialově nalakovanými drápky jsem si myslela, že Frisco mě už ničím nevyvede z rovnováhy. Mýlila jsem se. Asi nebyl úplně nejlepší nápad zamířit sem těsně před setmění. Jsme svědky toho, jak na ulici pět policajtů zatýká úplně zdrogovanýho týpka, nakoukneme do obchodu, který voní marjánou a prodávají v něm úplně všechno batikované, pohrabeme se v sekáči, koupíme hnusný kafe a jedeme dál.

20160411-DSC04539 20160414-DSC04859 20160414-DSC04863

„Kačko, když v čínský čtvrti byli samý Číňani a v hippie čtvrti samý hipíci, je ti jasný, co nás čeká v teplý čtvrti?“ Kubovi se do Castra, místa, kde v sedmdesátých letech senátor Harvey Milk těžce bojoval o to, aby i hlas gay komunity byl slyšet, moc nechce. My se Zuzkou se ale nenecháme zlomit. Když zastavíme na červenou, vykláním se z okna, abych si vyfotila obří duhovou vlajku hrdě vlající nad Harvey Milk Plaza.
„Sugar, can you take a picture of me?“ ozve se z protější strany ulice tím NEJTEPLEJŠÍM tónem, jaký si umíte představit. Mužoženacosi sundává sluneční brýle a hrdě mi pózuje.
„Are you from the hills?‘ pokračuje stvoření v našem rozhovoru.
“ No, we are from the Czech republic.“
„OH MY GOD! YOU ARE FROM THE HILLS!“ spráskne ruce stvoření a my se smíchem odjíždíme, protože už nám blikla zelená. Procházka růžovou čtvrtí přesně naplní Kubova očekávání. Přijde nám, že teplé jsou i čivavy vykračující si to proti nám na chodníku.

20160414-DSC04867

Lepší tečku za čtyřmi dny strávenými v San Franciscu bychom vymysleli jen těžko. A teď vzhůru do Yosemit.

Reklamy

2 thoughts on “San Francisco – smradlavý tuleni, hipíci a minichřestýšek

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s