Yosemity- dva metry sněhu, medvědi a ponožky na klacku

Yosemity. Mekka všech horolezců. Tady se horolezectví v podstatě narodilo. Přijíždíme za tmy, takže z místních velikánů vůbec nic nemáme, jen dvě malá světýlka, která se blikotají nahoře ve tmě v místech, kde tušíme stěnu El Capitana, napovídají, že okolo nás jsou opravdu hory.

Spíme přímo ve slavném Camp 4, ve kterém jim evidentně dělají velké vrásky medvědi. Všechno jídlo musí být uzavřeno v kovových Food Boxes, kontejnery mají sofistikovaná otvírání na důmyslnou páčku nebo na karabinu a po desáté večer prochází celý kemp rangeři, kteří dohlíží na to, aby venku v dosahu medvědích čuchových buněk nezůstal ani drobeček. I přes všechna tahle opatření do kempu medvěd v noci skutečně přijde, přičemž vyvolá nemalou paniku a rangeři ho nakonec zaženou střelbou.

20160415-DSC04886

Ráno míříme do íčka nechat si poradit, kam se vydat. Ranger nás posoudí znaleckým okem, rozloží před nás mapu a vybere nám trek po jedné straně útesů tyčících se nad Yosemite valley. „Přespat můžete třeba tady,“ zapíchne prst doprostřed kružnice, u které je velkými písmeny napsáno NO CAMPING. Když na tuto skutečnost upozorním, ujistí mě, že zákaz platí jen pro letní sezonu, kdy je tam hodně medvědů. Hned jsem klidnější. Pokud prý najdeme dřevo, můžeme si udělat ohýnek. Zvyklí na přísná pravidla českých národních parků na něj koukáme, jak kdyby zrovna přiletěl z Marsu a Zuzka se ho pro jistotu ptá, jestli správně rozuměla. „Samozřejmě, proč by ne.“ Doporučí nám koupit mapu a zapůjčit bearbox (černý soudek z plastu se sofistikovaným uzávěrem, který nepropouští pach) aby nás nahoře ve skalách medvěd nevyčmuchal. Původně jsme měli v plánu neutratit tam ani cent, z íčka však nakonec odcházíme s černým soudkem, který okamžitě překřtíváme na Beerbox a taky s mapou Yosemit. Ranger nás ještě varuje, že cesta bude možná pod sněhem, takže nezbytností je kompas (ten nemáme) a že bychom měli vyrazit ideálně hned teď ráno (my nejprv posnídáme, přeparkujeme, zabalíme a ve 12 jsme ready).

20160416-DSC04933

Kolem půl páté se kozí stezkou vyšplháme nahoru do lesů a přemýšlíme, jestli ty hluboké kopulační zvuky ozývající se všude kolem, jsou opravdu medvědi. Pro jistotu si cestu krátíme zpěvem Pod dubem, za dubem a tleskáním. Pak do našeho repertoáru zahrneme ještě Ktož ste boží bojovníci a všechny medvědy naším chorálem zaženeme. Kam se hrabou Husiti. Najdeme místo pro tábořiště a pro jistotu si uvaříme pěkný kus od něj, abychom medvěda moc nedráždili. Na oslavu toho, jak jsme to pěkně zvládli pijeme hnusné červené víno, abychom na medvědy zapomněli. Vůbec nás s ním docela vybláznili. Plníme medvědí soudek vším, co by mohlo vonět, takže vedle čínských polívek a brkaše leží deodoranty, pasta a odpadky. Pak ho spolu s ešusem odnášíme daleko od stanů a při čištění zubů pastu radši pliveme do ohně.

20160416-DSC0493420160416-DSC04943

Naštěstí nás v noci žádný nenavštíví a my tak můžeme ráno vyrazit dál. V téhle výšce už jsou místy i dva metry sněhu, v Yosemitech měli asi na rozdíl od Evropy zimu pořádnou. Přelejzáme tedy sněhové hromady, cesta je pravděpodobně někde pod nimi, ale je nemožné na ní zůstat, takže se řídíme podle mapy a kompasu, který nakonec Kuba objevil na hodinkách.

20160416-DSC04976

Yosemity nám to dávají pěkně po dávkách. Vždycky, když jsme si myslíme, že už to kolem nás prostě nemůže být krásnějc, vylezme o něco výš případně přejdeme další hřeben a čelist nám padá ještě o fous níž. Když se tedy dostaneme na North Dome, už jí v podstatě couráme po zemi a mně ze vší tý nádhery normálně naskáče husina. Žádná fotka nemůže zachytit pocity, které se vás zmocní v tichu mezi yosemitskými giganty. Jediné, co slyšíte je vítr, který se prohání korunami borovic a sníh, který křupe pod vašimi nohami. Nikde ani živáčka a svět patří v tu chvíli jen a pouze vám.

20160416-DSC0500420160417-DSC05016

Tolik k nedělní chvilce poezie, zpět do reality. To, že jsme opravdu za celý den vůbec nikoho nepotkali, má sice svoje čaro, na druhou stranu ale většinu času nemáme absolutně ponětí, kde je cesta a kudy máme jít. Děkujeme naší prozíravosti za to, že jsme nebyli škudlílci a těch 12 babek za mapu Yosemit jsme nakonec dali. Bez ní bychom tam asi bloudili ještě teď. Když konečně chvilku po cestě jdeme, narážíme na horskou řeku. Jen pohled na ní v nás vyvolává pocit zimy a brodit ji tak rozhodně nechceme. Vydáváme se proti proudu a po nějakých 300 metrech konečně nacházíme místo, kde se dá řeka s obtížemi přeskákat.

20160417-DSC05026

Cestu opět ztrácíme, morálka družstva značně poklesla, prodíráme se pichlavými keříčky a už toho máme všichni dost. Jako zázrakem natrefíme na plácek s ohništěm přímo na okraji yosemitského útesu. Je rozhodnuto, pro dnešek stačilo. Rozděláváme oheň, sušíme boty, já napichuju promočené ponožky na klacek a opíkám je jako buřty.

20160417-DSC05033

Po takovém zážitku spíme jak miminka. Budík nás budí přesně ve chvíli, kdy se ranní sluníčko přehouplo přes protější hory, takže se nám krásně vstává do tepla a všechno vypadá tak nějak optimističtěji než včera. Ze začátku sice zas bloudíme, ale díky pohozené plechovce opět najdeme cestu, poslední sněhy mizí a my tak po bez problémů dojdeme až k Yosemity Fall a podél něj pak kozí stezičkou zase zpět dolů do údolí. Cesta se zdá nekonečná, ale když nás začnou míjet těhotné a tlusté ženy a dokonce jedna zlomená noha, je nám jasné, že do cíle nemůže být daleko.

20160417-DSC0506720160418-DSC05083

Reklamy

One thought on “Yosemity- dva metry sněhu, medvědi a ponožky na klacku

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s