Cesta na jihovýchod – obří stromy, město duchů a Zzyzx

Po Yosemitech bylo načase najet nějaké kilometry, abychom z našeho bumerangu zas kousíček ukrojili. Na cestě za dalšími přírodními krásami, tentokrát v Utahu, se zastavujeme prohlídnout obří stromy, vyzkoušíme, jaké je to jet skrz poušť a taky strávíme den ve městě hříchu.

Sequoia National Park aneb Jak daleko se dá dojet s prázdnou nádrží? 

Do Sequoia National Park přijíždíme se skoro prázdnou nádrží. Protože jsme debilové. U poslední benzínky máme dojezd 70 mil a myslíme si, že nám to stačí. Hned co se usadíme v kempu, začnou na nás pořádat nálety místní hladoví komáři. Oblečeme teda na sebe, co se dá plácáme ty mrchy hlava nehlava. Ráno ještě zhodnotíme, že tankovat fakt není potřeba a vydáváme se do Giant Forrest, který je o 17 mil dál a taky o 1300 metrů výš. S každou další serpentinou spolkne náš Focůsek další míli, takže v půlce hrdinsky otáčíme a jedeme k 20 mil vzdálené benzínce. Dojezd máme 11. Kuba si nervozitou střídavě snaží sníst všechny nehty a prodrbat si hlavu až na mozek. Posledních šest mil jedeme s dojezdem nula. Pronáším chytré průpovídky typu: „Odsud to už doběhnem,“ případně: „Tady je to z kopce, tady to dotlačíme. Tlačit budu já, protože jsem vykakaná.“ K benzínce to nakonec dáme, otáčíme a jedeme celou cestu zpět.

Nakonec to ale stálo za to, i když jsem teda od sekvojového lesa čekala něco úplně jiného. Myslela jsem si totiž, že je to opravdu les, jedna sekvoj vedle druhé. Místo toho je to normální les a sem tam je tam prdlá sekvoj. O to majestátněji a pohádkověji však působí. Když máme srovnání s ostatními stromy, které bychom za jiných okolností považovali za velké, to teprve pořádně vynikne, mezi jakými obry se nacházíme.

20160418-DSC05110

Projdeme se lesem až ke generálu Shermanovi, největšímu stromu na planetě. Jeho kmen má v průměru 11 metrů, po obvodu potom 31 a už si tu roste přes 2200 let. Bohužel se nachází hned vedle silnice, takže koncentrace selfíčkujících Američanů poněkud zhoustne, ale na cestě zpět už je zase celý les jen náš. Je nám divné, proč jsou skoro všechny sekvoje kolem kořenů a klidně i až do několika metrů do výšky ohořelé. V íčku se potom dozvídáme, že sekvoje se právě díky ohni rozmnožují a sílí, semínka sekvojů dokonce dokážou vyklíčit pouze z popela. Takoví malí fénixové.

20160418-DSC05087

Na spodní fotce, úplně maličká, rozkročená, to jsem já.

20160418-DSC05104

Calico aneb Jak jsme úplně náhodou spali ve městě duchů

Další zastávkou našeho roadtripu je Mohavská poušť. To je jediné, co víme a proto potřebujeme trochu googlit. Zastavujeme ve Starbucks kdesi v Bakersfieldu a snažíme se najít, kde bychom mohli přespat. Oproti očekávání to není taková sranda, člověk si v poušti nemůže prdnout stan, kam se mu zachce. Čas na wifině utíká nějak rychleji, než bychom chtěli, takže se nám celkem připozdívá a my zjišťujem, že to do pouště asi ani nestihnem. Vybíráme tedy kemp ještě před pouští, který nás zaujme tím, že se nachází hned vedle Calica – údajného města duchů. Přijíždíme tam asi v půl desáté večer, u příjezdu stojí budka, ve které se sice svítí, ale nikdo v ní není. Město duchů dostává své pověsti. Pokračujeme tedy dál, kromě nás jsou v kempu jen čtyři auta, všichni spí, všude hrobové ticho, kolem nás pusto. Fakt zvláštní atmosféra.

20160419-DSC05155

Vstáváme brzo, protože už jsme na Calico celí natěšení. Dřív se tam těžilo stříbro, teď se tam těží dolary. V opuštěných domkách si podnikaví Američané založili živnosti a prodávají turistům většinou dobové a tím pádem patřičně předražené blbinky, od lízátek přes petrolejové lampy až po korzety. V dobové cukrárně pak samozřejmě seženete kafe ze Starbucks, to už nás ale nepřekvapuje, protože kafe ze Starbucks seženete v Americe úplně všude. Pro opravdický zážitek z města duchů musí člověk sejít z hlavní třídy, kde jsou různě ve skalách roztroušené pididomky těžařů. Ve spoustě z nich jsou ještě staré postele, stoly, židle nebo hodně primitivní kuchyňské linky i s nádobím. Calico opouštíme právě včas, abychom unikli invazi čínských turistů valících se ze dvou autobusů.

20160419-DSC05142

Mojave desert aneb jak jsme našli Zzyzx

Další zastávka našeho roadtripu je bývalé lázeňské město Zzyzx. Abyste pochopili, proč jsme jeli zrovna tam, musíme se vrátit v čase někam do února, kdy jsme byli s Kubíčkem v Rakousku. Já šílela z psaní diplomky, Kuba se po večerech na pokoji dost nudil, a tak jsem ho pověřila, ať náš americký roadtrip nějak nahrubo naplánuje. Ze všech úžasných národních parků a měst, které by byly ze San Francisca dosažitelné, si Kuba vybírá tu největší pitomost – lázně uprostřed Mohavské pouště, které založil na počátku 20. století nějaký podvodný doktor přesvědčující svět o blahodárných účincích místní vody. Američané mu skočili na lep a do Zzyzx se vydávali hromadně rekreovat. Jejich zájem opadl v momentě, kdy se přišlo na to, že je to celé jedna velká habaďůra. Od té doby začalo středisko chátrat, dnes tam sídlí pouze katedra univerzity a studenti tam zkoumají poušť. Pokud by vás zajímalo, proč se město jmenuje tak pitomě, je to proto, aby bylo v každém seznamu a slovníku na posledním místě, a tím pádem nezapadlo mezi ostatní. Kuba je celým příběhem a hlavně názvem bůhvíproč fascinován, takže jedna z věcí, které si z našeho roadtripu touží odvézt, je fotka u cedule Zzyzx.

20160419-DSC05175

Uprostřed Mohavské pouště při cestě do Vegas tedy stáčíme našeho Focůska z dálnice na polňačku (i když na poušti by se tomu asi mělo říkat poušťačka, co?) a bojujeme s výmoly a naším nízkým podvozkem. Přijíždíme na značně předimenzované parkoviště, vezmeme-li v úvahu, že jsme široko daleko jediné auto. Venku už je pořádné pouštní vedro a já jsem dost zvědavá, co nás v Zzyzx čeká. Na informační tabuli se dozvíme, že název města se má vyslovovat „Zájzex“, takže už tomu nemusíme říkat “ Zetzetypsilonzetiks“, což je celkem úleva. Tak vzhůru do Zájzexu. Procházíme kolem dvou jezírek s palmami, s pouští v pozadí je to zajímavý kontrast a já aspoň poprvé vidím opravdickou oázu. To je ale všechno, co vidím, protože jinak už není v Zzyzx lautr nic. Ani ta cedule Zzyzx. Kuba je viditelně citově raněn a padne několik sptosťáren na adresu Zzyzx, Mohavské pouště, státu Kalifornie i celé Ameriky. Naštěstí se z toho brzy vzpamatuje a je ochoten dát USA ještě šanci. Třeba zrovna ve Vegas, naší další zastávce.
20160419-DSC05170

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s