Jak jsme se nevzali ve Vegas

Cesta do Vegas je celkem monotónní. Při řízení napříč pouští by si mohl člověk klidně na volantu rozložit knížku. Přibližně každých 30 mil dálnice mírně mění směr, Kuba to hlásí dopředu a těší se, že bude moci pohnout volantem. Pořádné vzrůšo začne v momentě, kdy přejedeme do Nevady. Hned za hranicemi je vybudováno první casino město. Uprostřed hnědé pouště vypadají vysoké hotely, obchody a horské dráhy jako pěst na oko. To ale ještě není nic proti Las Vegas, kam vjíždíme vzápětí.

Hned po příjezdu nás oslepuje obrovský Mandalay Bay hotel, který je celý obložený „zlatem“ a v pouštím slunci po nás neháže prasátka ale pořádný prasata. Pokračujeme kolem falešného hradu jako vystřiženého z nějaké Disneyovky, trochu bloudíme, ale nakonec přijíždíme do našeho hotelu. Říkali jsme si, že se ve Vegas trochu rozšoupnem, takže bydlíme kousek od slavného Stripu, máme bazén a v pokoji postel velikosti king size. Název hotelu Days Inn Las Vegas Wild Wild West Gambling Hall and Hotel vám ale asi napoví, že zas o tak velký luxus nejde. Naproti recepci je asi sto automatů, do kterých civí pár ztracených existencí. Zaujme nás starší pán s lahváčem hrající hru na motivy Karlíka a továrny na čokoládu, kolem toho všeho pobíhá postarší alkoholička snažící se zabavit svého vnoučka, kterého pravděpodobně nebaví s babičkou matit.

Na objevování Vegas je moc vedro, takže jdeme místo toho objevovat bazén a dát si první letošní venkovní koupačku. Další objevování pokračuje v prádelně, kde necháme za dva dolary prádlo v pračce potočit bez viditelného výsledku. Stále špinavé kousky pošleme pak ještě za dolar pade do sušičky a jsme se sebou dost spokojení. Po pětidenním trekování se pak dáme pořádně do pucu, já se dokonce namaluju a vyrážíme do toho slavného města hříchu.

20160419-IMG_20160419_154257

Ještě před tím se teda trochu ztratíme na nájezdech na dálnici, ale pak už nás pohlcuje tepající Vegas. Poté, co projdeme hradem, nás nedobrovolně vcucává komplex New York, New York, který vypadá jako kopie mini Manhattanu, se sochou Svobody v čele a horskou dráhou okolo. Uvnitř jsou restaurace, obchody obrovské casino a taky strip klub, kolem kterého musíme projít dvakrát, protože já jsem si, na rozdíl od Kuby, striptérek napoprvé nevšimla. Komplex nás záhadně vyplivává zpět na ulici, kde postávají hambaté policajtky lovící turisty pro fotku. Kuba nechce, i když ho nutím.

20160420-DSC05192

A přibližně v tomhle momentu, tedy asi po deseti minutách, začínáme mít Vegas dost. Dovláčíme se alespoň k hotelu Belaggio, kde zkoukneme zpívající fontánu. Za tu je třeba připsat Vegas body k dobru. Kam se hrabe ta jerevanská, tohle je fakt něco. Líbí se mi to tak moc, že Kubu donutím počkat tam ještě půl hodiny na další kolo. Při čekání se dohodneme, že aby ta návštěva Vegas aspoň za něco stála, měli bychom se teda vzít. Ani po cestě zpět po druhé straně stripu však na jednorázovou obřadní síň nenarazíme, a tak se vdavky odkládají na neurčito. Místo toho si dáme drahého hamburgra, koupíme kýčovité pohledy a po cestě zpátky kouříme vanilkový cigarety na mostě nad dálnicí.

20160420-DSC05199
Vegas nás neuchvátilo. Šílená směsice skleněných a papundeklových architektonických kreací vyvoláva tak maximálně tiky v oku. Kolem se valí mraky lidí snažících se tu jejich noc ve Vegas užít na maximum, ať už pomocí drinků v půlmetrových plastových Eifelovkách, ježděním na elektrických vozítkách pro tlusťochy nebo focením s převlečenými Mickey Mousy, Mimoni a Olafy. Do toho je všude spousta žebráků zdůrazňujících tu druhou tvář Vegas. Někteří hrajou na plastové kýble, někteří zpívají, někteří se snaží být originální (jako ten s cedulkou, že celou jeho rodinu unesli ninjové a on potřebuje peníze na lekce karate), někteří jsou pouze k politování (jako stopadesátikilová žena třímající cedulku s jednoduchým sdělením: HUNGRY). Jsme z toho tak paf, že zbytek večera strávíme v naší obří posteli pitím piva, jedením chipsů a sledováním reality show o nepovedených tetováních.

20160420-DSC05193
Druhý den ráno jsme ale už vzpamatovaní, spokojení, že jsme Vegas viděli a že z něj už můžeme jet pryč. Města máme zas pro nějakou chvíli dost, před námi jsou národní parky Zion, Bryce Canyon, Arches a Grand Canyon, tam si určitě spravíme náladu.

Reklamy

2 thoughts on “Jak jsme se nevzali ve Vegas

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s