Los Angeles aneb Epická Série Podělů

Do Los Angeles se těšíme. Zas po dlouhé době v civilizaci. Po týdnu jedení šlichtiček z ešusů to oslavíme pořádným americkým fastfoodem a v Taco Bellu do sebe narveme burritos, tacos a nachos. To je ale asi tak poslední pozitivní věc, která nás ten den v LA potká. Při cestě do centra mi celé slavné Angeles ze všeho nejvíc paradoxně připomíná gruzínský Vagzlis Bazar. Mít k dispozici auto nám většinu času připadá naprosto super. Super to přestává být jen v určitých okamžicích. Například teď, když chceme ve čtyřmilionové metropoli zaparkovat někde blízko centra, protože přece nebudeme platit za emhádéčko, když jsme vyplázli takovejch peněz za půjčení našeho šedivého draka. Kuba tasí navigaci. Ta nás dovede na parkoviště přímo naproti slavnému Dolby Theatre, kde se každoročně předávají Oscaři. Chlápek, který tam tomu šéfuje, si zcele suverénně řekne o dvacet dolarů. Za úplně obyčejný kus asfaltu, který se náhodou nachází v srdci Hollywoodu. Panenky se mi protočí třikrát dokola, chci donutit Kubu, abychom z toho (doslova) vycouvali, ale Kuba se nedá. O pětikilo lehčí vcházíme na Walk of Fame. Jestli jsem z Vegas byla znechucená, LA mě jen baví.

20160501-DSC05739

V podstatě veškerý turistický ruch se odehrává na přibližně dvěstěmetrovém úseku Hollywood bulváru. Každý se z toho snaží vytřískat maximum. Prodíráme se všemožnými filmovými postavami, za kterými se skrývají existence, které žijí ten svůj hollywoodský sen trochu jinak. Tím, že za peníze pózují s turisty. Míjíme tak obligátní trojku Annu, Elsu a Olafa a supertrojku Batmana, Supermana a Spidermana. Kolem projde Charlie Chaplin. Na rohu se zrovna vyfukuje Mimoň, což hlasitým řevem doprovází malá černošská holčička, která oplakává Mimoňovu smrt. Na okraji chodníku pózují asi metr od sebe dva Jackové Sparrowové. Jeden, o hlavu menší než já, musí stát na truhlici, aby na fotkách nevypadal jako pirátí liliput. Mezi tím vším se minikrůčky pohybuje mořská víla Ariel, víc jí vypasovaný ocas nedovolí. Chlápek celý nabarvený zlatě už má asi pro dnešek padla, protože spí na kraji silnice, své zlaté proprietky rozložené kolem sebe.

20160501-DSC05737
Hledáme íčko, abychom zjistili, co se v tomhle městě dá vlastně dělat. Podle mapky se zorientujeme, dojdeme do správného patra a Visitor Center by se mělo nacházet mezi Hard Rock Cafe a obchodem s kosmetikou. Stojíme mezi Hard Rockem a obchodem s kosmetikou a koukáme do zdi. Tak jsme retardovaní? Zpátky k mapce. To íčko by tam fakt mělo být. Vracíme se. Stojíme mezi Hrad Rockem a obchodem s kosmetikou a koukáme do té samé zdi. Jsme retardovaní.
Jdeme se zeptat znuděné slečny do Hrad Rocku. „Jóó, turistický info přesunuli asi před dvěma měsícema o patro výš.“ Dobré vědět. Vybaveni obří mapou LA přemýšlíme, co teda. Projdeme si Dolby Theatre, kde mají na sloupech chronologicky vypsané všechny vítězné filmy, ale jinak mi to připadá spíš jako obyčejné obchodní centrum, ve kterém si nedokážu představit hvězdy ve smokinzích kráčející po červeném koberci.

20160430-DSC05730

Pak se vydáme po Walk of Fame, prohlédnout si hvězdy aspoň na chodníku. Se skloněnými hlavami se kompikovaně prodíráme davy. Dobrých 85% jmen navíc ani neznáme, takže když už projdeme kolem někoho známého, doprovázíme to radostným výkřikem daného jména a pokračujeme dál. Po dvaceti minutách zjišťujeme, že mapa má jiné měřítko, než jsme mysleli, takže absolutně nemáme šanci dojít tam, kam bychom chtěli. Je to moc daleko. Přecházíme a po druhé straně bulváru se vracíme. Zastavíme se v jednom obchodě se suvenýry, v obřím obchodě s maskami a v Disneyho obchodě, kde dostaneme čokoládku zdarma. Úplně na konci naší cesty konečně objevuju hvězdu, kvůli které mi stojí za to podřepnout, zablokovat půl Walk of Fame a čelit naštvaným pohledům okoloprocházejících. Medvídek Pú je zkrátka můj hrdina a kvůli němu stojí za to něco vytrpět.

20160502-IMG-20160430-WA0002
A to by bylo z Hollywoodu vše. Nasedáme do auta. Kubovi bůhvíproč nepřijde jako dobrý nápad spát na parkovišti, i když nás stálo tolik, jako jedna noc v kempu. Další zastávkou je tedy nápis Hollywood. Navigace nás suverénně navádí uzoulinkými uličkami, které se kroutí celými Hollywood Hills. Několikrát mineme značku s výstražným nápisem TOTO NENÍ CESTA K HOLLYWOOD SIGN, ignorujeme jí a jedeme dál. Mise je nakonec úspěšná, dokonce najdeme i místo k parkování a uděláme povinné selfíčko s nápisem v pozadí.

20160502-IMG-20160430-WA0006
Tím jsme uspokojili naše duše a ozývají se přízemnější potřeby, jako např otázka, kde budeme spát. V centru LA to nebude, takže hledáme kempy. Nechci se tentokrát spoléhat na Kuby GPS (jak se později ukáže, tak zcela oprávněně), takže googlím nejbližší kempy. Vyhledávač asi nechápe slovo nejbližší ve stejném smyslu, jako já, takže nejbližší je podle něj kemp vzdálený 70 km. Je to ale lepší, než drátem do oka, takže vyrážíme.
Cesta se kroutí serpentinkami uprostřed lesů pořád výš a výš. Po ruchu LA ani památky, teplota navíc klesá níž a níž. Protahujeme tlamičky. Po tom, co jsme vymrzli v Grand Canyonu, a v Joshuovi jsme se taky nějak extra nepekli, nechceme klepat kosu uprostřed ničeho. Aby toho nebylo málo, ze slunce míříme přímo do tlustých šedivých mraků. Když z nich ještě navíc začne lejt, je rozhodnuto. Otáčíme. Bereme na milost GPS, která nás navádí na kemp kdesi na Long Beach. V názvu je pláž, takže máme jasno a jedeme tam. Ani nemyslet na to, kolik benzínu jsme tímhle výletíčkem propálili. Projíždíme duhou a všechno se zdá optimističtější. Zlepšuje se nám nálada, těšíme se na Long Beach.

20160501-DSC05749
Po hodině jízdy kvalitní losangeleskou zácpou přijíždíme k příjezdové cestě přehrazené závorou. Cesta končí na školním hřišti a podle GPS jsme „Dojeli do místa určení.“ Což o to, my bychom se na hřišti i vyspali. Aspoň bychom neměli problém s hledáním roviny, který jinak řešíme skoro každý den. Asi by to ale nebylo úplně košer, takže dáváme GPSce druhou šanci. Kousek od nás se prý nachází Girls Scout Camping. Zdvihám obočí, Kuba si už ale asi představuje skautky v sexy uniformách a tak si frčíme dál. „Dojeli jsme do místa určení“ na další příjezdovou cestu. Tentokrát končí plotem. Jsme před areálem, kde se v létě pořádají tábory pro malé holčičky. Stmívá se. Jak venku, tak v našich myslích.
Na pomoc voláme opět pana Googla, kterému se na edgových datech sice moc nechce, ale nakonec vychroustá, že další kemp je 79 km od nás. Připadáme si jak magoři. Do cíle přijíždíme v půl desáté večer. Pozitivní je, že je to opravdu kemp a mají ještě dvě volná místa, nepozitivní je všechno ostatní. Za noc po nás chtějí 40 dolarů. Jednak je to moc, jednak to v keši nemáme. Už nás vidím, jak sedáme do auta a hledáme tady mezi poli a betonem bankomat. Nakonec zjistíme, že jde platit i kartou. Dostáváme plánek areálu. To není kemp, to je bojovka. Stan na místo B, zaparkovat na C43, kód na záchod v karavanu na stanovišti č. 58. Se zkříženýma nožkama klepu na padesátosmičku a vlastně už mě po tom dnešku ani nepřekvapí, že nikdo neotvírá. Hlídkuju tedy před záchody jako nějaký pes. První kolemjdoucí žena si kód nepamatuje, druhá mi ho konečně řekne. Sláva! Za horkou sprchu zdarma připisuju kempu malé bezvýznamné plus, přece jen už jsme to po třech dnech oba dost potřebovali.
Zase jednou jsme se poučili o tom, že nejhorší je, když si člověk něco myslí. Představovali jsme si sebe sami na pláži, s pivem, pod hvězdami, za zvuku vln. Místo toho spíme v ohrádce 3×3 metry, přímo pod lampou, za zvuku diskohitů, které si ve vedlejším stanu přehrává postarší dvojice. Aspoň to pivo nám zůstalo. Pijeme, loupeme semičku a dnešnímu šílenému dni se už jen smějeme. Takhle to dopadá, když člověk odjede na měsíc do USA bez jakéhokoliv plánu. Ale to je přece ten život ne? A navíc, co bych sem jinak psala?

Reklamy

One thought on “Los Angeles aneb Epická Série Podělů

  1. Pingback: káč je pryč

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s