Smutné loučení s Amerikou

Po tom, co jsme viděli Hollywood Boulevard a nápis Hollywood, si Los Angeles nepřijdu zcela uspokojená a nutím Kubíčka zastavit se ještě v Beverly Hills a na Venice Beach. Je vyloženě nadšený.

V Beverly Hills mě nejvíc dostanou vysokánské palmy na tenoulinkých kmínkách a samozřejmě hromada obrovských boháčských vil. Abychom nasáli atmosféru téhle milionářské čtvrti, jdeme aspoň na krátkou procházku. Míjíme obchody těch nejzvučnějších značek (no, upřímně, většinu z nich jsme nikdy neslyšeli, ale spousta z nich zněla francouzsky, takže musí být určitě nóbl), jejichž vchody střeží ouniformovaní sekuriťáci a kde si obleky nakupuje i sám Obama. V růžových crockskách, šedivé teplákové sukni a zeleném tričku s nápisem HELLO SUMMER si přijdu vyloženě jako ryba ve vodě. Snad udělám na pláži větší parádu.

DSC05752 DSC05754 DSC05756

Zaparkovat někde u Venice Beach je poměrně strastiplná mise, jelikož jsme po včerejšku rozhodnutí nedat losangeleské parkovací mafii už ani cent. Po drobné výměně názorů o smyslu pravidel a dopravních předpisech, která vyústila v nesmyslnou debatu o smyslu našeho vztahu, parkujeme vedle chodníku a ruku v ruce vcházíme na Venice Beach. Je ohromná. Procházíme po promenádě a hledáme, čím bychom uspokojili naše kručící žaludky. Při cestě sem jsme na pláži viděli spoustu food trucků, teď bychom mohli poobědvat leda tak omalovanou zlomenou desku od skejtu nebo závěsné dekorace z pet flašek, jejichž prodejem se tu živí místní „umělci“. Kuba vezme zavděk aspoň corndogem. Je to jedna z amerických fastfoodových klasik – párek osmažený v kukuřičném těstíčku, servírovaný na tyčce. V realitě je to žužlavé a chutná to uměle.

DSC05763

Uprostřed pláže jsou najednou vedle sebe zapíchané úplně všechny vlajky světa, což v nás vzedme vlnu patriotismu a s tou naší českou se vyfotíme. Lehce pokrytecky, protože kdyby nám někdo nabídl, že nám v Americe zafinancuje ještě další rok, neváhali bychom ani vteřinu.

DSC05762

Dojdeme až ke skejtparku, kde pozorujeme pravé kalifornské skejťáky všech možných věkových kategorií, jak neúnavně huntují svá těla a padají na beton při trénování nových triků. Cestou zpět k autu to vezmeme přímo po pláži.  Po cestě potkáváme Miče Bjůkenena i s červeným plovákem, jak si to míří do své plážové budky poté, co nekompromisně vykázal skotačící pár z vody. Hodiny strávené sledováním Pobřežní hlídky po návratu ze základky se tak náhle před námi zhmotní a tenhle anonymní plavčík jistě nemá tušení, jaká je pro nás v našich očích celebrita.

DSC05765
DSC05768

Míříme do Santa Barbary. Zapíchneme to v kempu přímo na Carpinteria beach a uspokojíme hladové žaludky v malém bistru. Je 1. května a široko daleko žádný rozkvetlý strom, natož třešeň. Přemýšlíme, co s tím, ale nakonec se rozhodneme, že pokud je člověk v Kalifornii, plní funkci rozkvetlé třešně západ slunce na pláži, splníme si svou povinnost a já tedy snad ani příští rok neuschnu. Kubíček to oslaví koupelí v oceánu, já jsem na to moc velká zmrzlina, takže ho jen pozoruju z teplíčka vyhřáté pláže.

DSC05772 DSC05778

Přes noc využívám naše slabá data z americké simky na komunikaci s Kájinou, která zrovna odnáší mou čerstvě vytištěnou diplomku na katedru. Naštěstí po ní nikdo nežádá, aby se identifikovala a já tak můžu s klidným srdcem usnout šťastná, že se mi snad opravdu povede tenhle šílený semestr zakončit.

Ráno nikam nespěcháme a rozhodneme se jít proběhnout po pláži. Asi po tři sta metrech je však s běháním konec. Kolem nás je spoustu mušliček a nezvyklých kamínků a moje sběratelská vášeň končí tak, že mám pokladů plnou náruč. Kuba se na mě podívá se zdvihnutým obočím a já poslušně (ale nerada) odhazuju všechny ty cennosti, až mi zbyde jen jeden kamínek, který si doma hodlám zapíchnout do aloe. Pobřeží je v jednom místě upatlané od ropy, která se sem musela dostat po nějaké havárii. Samozřejmě, že se mi podaří do ní šlápnout a nevěřili byste, jak blbě se ropa dostává dolů. Nakonec teda doběhnem až na samý konec pláže a zpět. Běhání po pláži je úžasné, jen vzdálenosti jsou trochu zavádějící. Všechno je ve skutečnosti mnohem dál, než se zdá.

Carpintera Beach opouštíme s mírnou nostalgií, teď už je před námi jen cesta po pobřeží zpět do San Francisca. Počasí, jako by nám chtělo ještě přidat, je takové ufňukané, šedivé, sem tam mlžka. Stísněně mlčíme a užíváme si výhledy na oceán. Cedule na straně silnice najednou hlásí Elefant Seal View Point. „Kubíčku, pojedeme na tuleně? Prosím, prosím,“ žadoním, i když je mi jasné, že určitě žádného neuvidíme. Maximálně tak hlavu, co se vynoří z oceánu. Parkujeme mezi ostatními auty, a registrujeme hlasité tulení hýkání a pořádný tulení smrad. Na okraji u zábradlí stojí spoustu lidí se smártfouny a zběsile fotí. „Že bychom měli přece jen štěstí a pár jich tam bylo?“ říkám si. Když taky nahlédneme přes zábradlí, nestačíme se divit. Není jich tam pár. Jsou jich tam stovky, možná tisíce. Rozvalení na pláži kam až oko dohlédne. Tady člověk pochopí, proč se jim říká tuleni. Většina jen leží naskládaná těsně vedle sebe, někteří na sebe ploutví líně házejí písek a pár se jich pere. Pozorovat je vydržíme asi 20 minut, protože to je fakt fascinující. Pak už ale zavelíme k ústupu, protože zápach je taky celkem fascinující.

DSC05782 DSC05786 DSC05787
Cesta se dál kroutí po pobřeží, některé scenérie jsou fakt úžasné a my vyhlížíme Jennifer Pffeifer State Park, který tak úplně nevíme, kde je, ale chceme tam dnes v noci přenocovat. Nakonec se před námi vyloupne, státní park je to vlastně jen kvůli jednomu vodopádečku v jedné lagunce. Musíme ale oba uznat, že to tam vypadá trochu jako v ráji. Kuba dokonce zahlédne velrybu, já jí nestihnu, tak jsem z toho celá zkroušená. Fakt, že kemp, kde jsme chtěli přespat se skádá ze dvou, slovy ze dvou, kempinkových míst, která je navíc potřeba předem rezervovat, mi taky na náladě nepřidá. Musíme tedy jet dál.

DSC05790

V kempu v Big Suru kroužíme s Focůskem jak s Bludným Holanďanem. Mezi 270 místy, které v kempu jsou ne a ne najít nějaké volné. Nakonec se ale zadaří. Trávíme poslední noc v kempu. Všechno je to takové smutné. Naše cesta je definitivně u konce. Ráno se naposledy sbalíme a před námi už je jen cesta do San Francisca. Hrozně to uteklo, ale každý den stál za to. Amerika nás dostala. Nebo alespoň ta část, ve které jsme byli. Odlétáme s tím, že bychom se klidně rádi vrátili. Klidně hned příští týden.

IMG_20160503_082937

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s