Ghent aneb jak jsme (ne)ochutnali kuberdón a (ne)zjistili, co je begináž

V Belgii jsem potřetí, ale nikdy jsem nebyla jinde než v Bruselu a na letištích. Nemůžu se tedy dočkat, až konečně vypadneme z téhle trochu neosobní evropské metropole. Naším cílem je Ghent. Je to relativně blízko a mají tam USE-IT mapu, takže není co řešit. A v zájmu poznání belgické kultury a ušetření nějakých těch euráčů se tam samozřejmě chceme dopravit stopem. 

Emhdéčkem na konec Bruselu to ještě zvládnem v pohodě, pak už to je horší. Nejprve stojíme těsně za městem, kde nás ale není pořádně vidět. Zastaví nám akorát jeden fešák, který bohužel jede úplně jinam. Velím k ústupu a přesouváme se o kousek dál, kde stojíme mezi dvěma dvouproudovými silnicemi. Většinu času, kdy nám nikdo nestaví, trávíme debatou o tom, jestli jsme na dálnici, jestli je to v Belgii trestné a co budeme dělat, až si pro nás přijedou policajti. Vtom zastavuje chlápek v šedém autě. Říkám mu, kam jedeme. Vrtí hlavou, že jede jinam. Ptám se, zda nás nemůže popovézt aspoň kousek na nějaké lepší místo. Kýve hlavou, jakože jo. Otočím se, abych zavolala Týnu, chlápek na to šlápne a jede pryč. Jazyková bariéra je potvora. Rozebíráme tedy nadále náš plán úprku před strážníky. Navrhuju utéct do přilehlého křoví, což by však obnášelo přeběhnutí silnice a křoví navíc vypadá dost neprostupně. Zrovna když začínáme rozpracovávat scénář toho, že Týna bude na tomhle nesmyslném místě předstírat, že rodí, zastavuje nám slečna, která sice nejede vůbec tam, kam potřebujeme, ale aspoň mluví anglicky, takže se s ní svezeme na nejbližší benzínku, kde se nám ten palec přece jen zdvíhá trochu líp.

Asi po dvou minutách se k nám přitočí kouřící chlápek a ptá se, kam míříme.

„Do Ghentu.“

„Taky jedu do Ghentu, dokouřím si svou cigaretu a svezu vás.“

Máme radost, poslušně čekáme a pak za chlapíkem celé rozjařené cupitáme do jeho auta. Nasoukáme se dovnitř a vesele zdravíme manželku sedící na sedadle spolujezdce. Ta po nás šlehne jedovatým pohledem. Evidentně s manželovým spontánním nápadem vzít dvě mladé stopařky nesouhlasí. V autě je dusno, ale i tak se vezeme, takže co si přát víc. Než nás manželé vyhodí na předměstí, paní se trochu obměkčí a ukazuje nám, odkud jede autobus do centra Ghentu. Srdečně děkujeme, na autobus prdíme a vydáváme se dál po svých.

Ještě tu vlastně ani pořádně nejsme a už se nám tu líbí. To kvůli fotogenickým domům rozestavěným okolo kanálu. Všechny naše kroky se řídí podle USE-IT mapy. Míříme do centra. Já teda nemířím nikam, protože jsme si s Týnou rozdělily, že každý den program připravuje jedna z nás. V Ghnetu jsem tedy za pravou turistku a Týna mě průvodcuje.

dsc05819dsc05825

Přes jedno centrum dojdeme do centra dalšího, kde uprostřed starobylého náměstí stojí něco, co vypadá jako obří stodola. Nechápeme účel. Je to prostě monstrózní přístřešek, který na náměstí vypadá jako pěst na oko. Pokračujeme tedy dál, až do opravdického centra Ghentu. Člověk neví, kam dřív koukat. Město má opravu jedinečnou atmosféru a navíc ještě záchody zdarma! Co víc si může člověk přát?

dsc05863

No, něco by se našlo. A to něco je jídlo. V samotném centru natrefíme na bufet, kde mají sice všechno levné, ale taky všechno holandsky pojmenované. Nabídka je pestrá, ale z schotels, broodjes nebo bereindigen nejsme ani trochu moudré. Zcela trapně skončím u vegeburgru. Týna jejíž nepříjemnou vlastností je, že je totálně nerozhodná, se na ten můj nejdřív chce podívat, aby nekupovala burgra v pytli. Když mi po víc jak deseti minutách naservírují luxusní (a čerstvě udělanou – všechna čest!) ňamku, objedná si Týna totéž, což vyústí v další čekání. Nakonec se obě oběda dočkáme a sníme si ho na břehu kanálu (takové fajnovější pražské Náplavce). Pomlouváme turisty, vozící se za draho na lodičkách, a litujeme, že jsme nezachránily krabici hranolek, kterou si před námi objednal nějaký pán a pak jí celou zahodil do koše.

dsc05869

I když nám počasí úplně nepřeje, neustále se ujišťujeme o tom, jak Ghentu tohle pošmourno vlastně sluší. Nadšené jsme z toho do té doby, než začne ceďák. Naštěstí se poblíž nachází příhodně otevřený kostel. Na jeho vnitřku nás bohužel zcela pohansky zajímá pouze to, že je pod střechou. Stísněná katolická atmosféra nás i tak celkem brzo vyžene ven a protože pořád prší, zakotvíme na kryté lavičce přímo před branou božího stánku. Týna se tam zcela nestoudně přioblékne a obě zajásáme, když zjistíme, že zdejší ovečky jdou patrně s dobou a kostel tak do svého okolí vysílá nezaheslovaný wifi signál. Hned se nám ten déšť na mobilech přečkává radostněji.

Pak už je čas pohnout se dál. Týna průvodcuje okolo sochy obřího toaletního papíru do dalšího centra. Ghent jich má tedy požehnaně. Člověk vůbec nemusí vědět, co jednotlivé budovy jsou. Jen tak nazdařbůh se procházet Ghentem a objevovat nové a nové uličky a náměstíčka je naprosto perfektní způsob, jak si tohle město užít.

dsc05867
dsc05879dsc05884

Navštívíme i pár krámků. Spíš jen tak na čumendu, než že bychom si nutně potřebovali něco koupit. Nejvíc nás zaujme pidivetešnictví, kam se s bágly vejdeme jen tak tak, protože je od podlahy až ke stropu nacpané starými krámy, převážně hračkami. Z obchodu ven pak musíme vycouvat, protože otočit se není kde.

dsc05876

Abychom měli i nějaké gastro zážitky, významně se ochomítáme kolem stánku s kuberdóny. Vypadají trochu jako františky, jsou to malinové želé bonbonky, které neochutnám, protože nejím sladké, ale Týna si nakonec svoji ochutnávku zdarma vyslouží. V celém Ghentu prodávají tyhle čepičky pouze dva stánky, které stojí přímo vedle sebe, vypadají hrozně podobně a tvrdě si konkurují. Jejich spory se běžně řeší u soudu a teď mezi nim zrovna vládne křehké příměří.

dsc05923
dsc05906

Týna mě protáhne i graffiti Ghentem, což je po vší té historii celkem osvěžující. Když už máme prochozené úplně všechno, vydáme se na cestu do našeho hostelu. Jsme utahané, ale po cestě stihneme navštívit ještě begináž. Podle popisu si moc neumíme představit, o co půjde, ale líbí se nám to pojmenování, takže si ještě uděláme menší zacházku a už stojíme přímo v ní. Ani nevím, jak to popsat, je to čtvrť, kde dřív bydleli jen ženy. Teď to asi bude celkem fajnová adresa. Celé to tam bylo takové klidné, upravené a úhledné. Hned se nám tam zalíbilo, tak jsme se rozhodli, že se z nás stanou novodobé beginážnice, ať to obnáší cokoliv.

dsc05925dsc05934

Když se dostaneme do našeho hostelu, překvapí nás, že je taky docela fajnový. Ne samozřejmě tolik jako begináž, ale na to, že to bylo to nejlevnější, na co jsme na bookingu narazily, to tam vypadá pěkně. Jen pokoje jsou teda opravdu jen na přespání. Trojpatrové palandy natěsnané jedna na druhou, ani nevíme, s kým vším pokoj sdílíme. Nic nás tam tedy nedrží. Necháme tam akorát batohy, do žaludků pošleme kopec hranolků a já se uvelebím v recepci na nejpohodlnějším křesle na světě. Odsud mě už nikdo nedostane.

„Jdu ven,“ zahlásí Týna asi v devět večer.

VEN?! Mně se ale nikam nechce, chci strávit zbytek života v tomhle křesle, jsem ochotná vstávat jen na záchod a na jídlo.

„Já půjdu sama, mně to neva,“ balí se Týna na cestu.

SAMA?! Co kdyby po cestě viděla něco dobrýho, třeba další bengináž, a mně by pak bylo líto, že jsem nešla s ní?

Neochotně se tedy vyhrabu, sbalím foťák a ukulele a kráčíme zpět do centra. Já za barda, Týna za Týnu. I když jsem ze začátku otrávená, noční Ghent všechno moje reptání rychle zažene. Osvětlené centrum je totiž naprosto dechberoucí. Přemýšlím, jestli se mi nějaké město v noci takhle moc líbilo. Fotíme, užíváme, nasáváme. Atmosféru samozřejmě. Tak to stálo i za to, že jsem se zvedla z gauče.

dsc05962dsc05954

Zítra nás čekají Bruggy, od kterých po úžasném Ghentu očekáváme opravdu hodně.

Reklamy

One thought on “Ghent aneb jak jsme (ne)ochutnali kuberdón a (ne)zjistili, co je begináž

  1. Pingback: káč je pryč

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s