Jak nás uvěznila vichřice

Poté, co nám opět celou noc déšť rozjížděl bubnovací koncerty na stan a přišla dokonce i bouřka, se budíme do dalšího jasného rána. Navíc s exkluzivním výhledem přímo na moře. Slimáčí čistka se asi podařila, nikde není vidět ani jeden, jen na stanu máme odporné slizké cestičky. Vyrážíme na papírově třetí etapu Skye Trailu.

dsc06477

Cesta vede opět mokřady, které jsou po nočních lijácích promáčeny ještě kvalitněji než obvykle. Zem je nacucaná snad až k zemskému jádru. Je tu takové vlhko, že z toho hnije dokonce i mech. Ze všeho nejvíc připomíná zvratky. Snažíme se našlapovat zlehka, abychom se nebořili moc, ale s těžkými batohy na zádech vypadáme spíš jako nějaké neohrabané těžkotonážní baletky. Sem tam je některou bažinu třeba přeskočit. Zkusmo zapichuju hůlku, jak asi hluboko bláto sahá. Když už jsem metr v zemi a pořád ne na konci, získávám k bažině ještě větší respekt. Zabořit se tu někde po pás se mi rozhodně nechce. Kuba si nějak nevyměří jeden ze svých mohutných přeskoků a při dopadu do bláta se noří do vody až po kotník. To ho vyvede z rovnováhy, zapotácí se a v urputné snaze o nalezení ztracené rovnováhy vyvažuje zadní nohou tak, že se s ní do bažiny zaboří také. Aspoň je to fér a jedna noha nemusí na tu druhou žárlit. Durch jsou obě.

dsc06404dsc06466

Přečvachtáme nejhoršími močály a ocitneme se na útesu s excelentní travičkou. Po té se jde jedna báseň. Před sebou vidíme těžké černé mraky a přidáme do kroku. Sestup z útesu dolů do Portree už absolvujeme za občasného deště. Intervaly mezi nimi jsou ale pořád dostatečné a mně aspoň vždycky stihnou uschnout trenky.

dsc06441dsc06456

V Portree v íčku se ptáme po kempu. Dva kilometry od centra. A do kopce. Doslova se tam doplazím. Síly už zase nějak došly. Stan stavíme za začínající vichřice. Vybíráme místo u zdi, která nás před větrem kryje jen velmi sporadicky. Jen co stan dostavíme, začne pršet a následujících 24 hodin už nepřestane. Náladu nám vylepší horká sprcha. Po čtyřech dnech už to bylo víc než potřeba. Lijákem a vichřicí se probojujeme zpět do Portree, kde musíme koupit novou bombu na vaření, pohledy a zásoby na další dny. Déšť sílí. Kromě bomby tak nakonec koupíme Kubovi i nové boty, protože s těma jeho promáčenýma už je o zdraví pokračovat někam dál. Staré tenisky teda letí do koše. Usedáme do hospody, pomalu ucucáváme drahé pinty, sockujeme wifinu a studujeme předpověď počasí. Je to úplně jednoduché a dobře se to pamatuje. Má prostě pořád lejt. V místním Coopu nakupujeme zásoby na další cestu. Zejména výběr sýrů je velmi pestrý. Je libo čedar nebo čedar? Bereme čedar a nějaké divné chlebové placky a vichřicí se potácíme zpět do kempu.

„Je tohle počasí prostě normálně špatné, nebo je to i na místní poměry hodně špatné?“ ptám se majitele.
„Well, you know…. It’s kind of… really superbad,“ uklidňuje mě s ustaraným výrazem ve tváři.
„A myslíte, že je ok, zůstat v tomhle celou noc venku ve stanu?“
„Well, I hope. We will see.“

Tak ten mě tedy moc neuklidnil. Nás stan sice zatím stojí, ale vichřice s ním dělá psí kusy. Pokud nechceme mít uvnitř potopu, budeme ho muset pootočit, aby nebyl vchodem přímo proti větru. Znamená to celý stan odkolíkovat, vítr burácí, děšť se z nebe jenom leje. Strávit půlku léta v Hudy a vydělat si na pořádnou bundu nebyl vůbec špatný nápad. Utíkáme do boudy. Nikdo nechce být venku, a tak už je tam pěkně živo. Vpadneme dovnitř, jako bychom přišli z apokalypsy. Všechny mokré věci ze sebe hned stáhneme a špinavé je házíme do sušičky. Vaříme večeři, vichřice boudou otřásá v základech. S každým dalším poryvem větru je nám méně do řeči. Nejsme si jistí, že nás stan tohle zvládne. Nezbývá nám nic jiného než doufat. Ještě než se uložíme ke spánku, sčítáme škody, které už déšť stihl napáchat. Podlážka stanu už to nezvládá a prosákla až dovnitř. Na Kubově straně stanu voda kape ze střechy. Kuba tedy vytasí špinavé ale suché trenky a v noci s nima mokrá místa pečlivě otírá.

Noc jsme zvládli. Stan je nacucaný vodou, ale vydržel. Pořád leje, ale vítr už není tak hrozivý. O další cestě dnes nemůže být ani řeč. Čeká nás etapa, kdy musíme přebrodit dvě řeky. Po srážkách posledních dní jsou však obě tak rozvodněné, že je jejich překonání životu nebezoečné. Jsme uvězněni v kempu v Portree v prodojeném stanu na prostoru něco málo přes metr čtverečný. Tohle bude dlouhý den. Děláme, co se dá. Luštíme zbytky křížovek, které jsme ještě nedali na sušení do bot. Půl hodiny vybíráme, jakou pytlíkovou polívku si dáme. Déšť chvílema slábne, občas zesílí, ale nikdy nepřestane. Jen vítr už stanem tak nehází. Ve tři se vydáme znovu do Portree, abychom se ve stanu nezbláznili. Kupujeme víno a chipsy, abychom trošku rozproudili „zábavu“.

dsc06487dsc06489dsc06495dsc06499

Večer pozoruju šedivé nebe, stále z něj crčí voda. V dálce jsou ale vidět červánky. Táta vždycky říká, že když jsou červánky, bude se měnit počasí. K horšímu už to naštěstí nejde. Optimisticky tedy nastavuju budík a těším se, jak ráno v sedm vstaneme a konečně zas vyrazíme. Kdykoliv se v noci vzbudím, tak leje. Když zazvoní budík, leje stále. Zamačkávám ho, převaluju se na druhý bok a odmítám v tomhle počasí vyvíjet jakoukoliv fyzickou aktivitu. Kuba mě ale po půl hodině budí. Pokud prý zůstaneme v tomhle kempu dýl, než je nezbytně nutné, zblázní se. Neochotně vstávám, balíme hnusný mokrý stan a aby těch božích ran nebylo málo, začínají se do nás pomalu zakusovat midgies. Obávané skotské mušky, se kterými jsme zatím neměli tu čest. Tak rychle pryč, načínáme čtvrtou etapu.

Po dvou kilometrech musíme zastavit a sundat ze sebe bundy. Je totiž teplo, protože svítí SLUNÍČKO! Opravdu, skoro celé nebe je modré a nám je horko. Naposledy projdeme Portree a cesta nás zavede rovnou do moře. Ještě, že je odliv. Potácíme se po kluzkých kamenech a chaluhách a jsme rádi, když se opět ocitnem na silnici. Na zpevněném a suchém povrchu si užijeme luxusních 10 km a pak už zase šupky dupky do bažiny. Vše je tak podmáčené, že jako nejsušší se jeví jít potokem.

dsc06511dsc06538

Všude po Skye se popásají ovce. Na člověka tu natrefíme velmi zřídka, ale ovce jsou všude. A Kubu stále neomrzelo dávat se s nimi do řeči. Vždy, když nějakou potká, nejprve slušně pozdraví (nejčastěji ahoj, ale občas i zabečí), oslovuje je různě, ty s černýma hlavama a nohama jsou Shauni, hodně huňaté Merina, všechny ostatní Holky, Sheepy, případně jednoduše Ovce. S žádnou nikdy nezapomene prohodit pár slov a já to jen fascinovaně sleduji. Dnes se vydal doprostřed pastvy se slovy: „Kdo chce slyšet hádanku, zůstane tady.“ Ovce se nepřekvapivě rozutekly do všech stran a Kuba s uraženým „Tak máte smůlu,“ pokračovaldál v cestě.

dsc06526

Ke konci tohoto úseku dojdeme k oněm řekám. Hladina už naštěstí klesla, takže ani nemusíme brodit, jen Kuba musí z kamenů postavit improvizovanou cestičku. Pak už stačí jen projít poslední, kvalitní bažinu a vynoříme se ve Sligachanu, přímo v kempu. Je hezky, brzo a navíc po neplánovaném nákupu Kubových bot se nám hodí ušetřit každá libra, takže se nezdržujeme, nabíráme vodu a rovnou vstupujeme do páté etapy. Cesta je kupodivu pěkná a zpevněná, každých deset metrů ale musíme překročit nějaký potůček. Kam oko dohlédne, všude samá vřesoviště a bažiny, jak vystřižené z britské detektivky. V pět hodin už máme všeho dost a začínáme se poohlížet po místu na stan. Rozběhnem se do všech stran, ale zem je všude beznadějně mokrá. Boříme se většinou až po kotníky. Už to vypadá, že to budeme muset otočit zpátky do kempu, když se proti nám zjeví týpek.

dsc06519dsc06527dsc06546

„Hledáte, kam postavit stan? Tady nemáte šanci. Pokračujte po cestě asi dvě míle, tam je takový travnatý pruh a tam si stan postavíte.“ Spása Týpek měl pravdu, místo je to exkluzivní, hned vedle zurčí potůček, to se to bude spinkat. Zmožená se svalím na zem a chvíli nejsem ničeho schopná. Během stavění stanu nás zase začnou nenápadně kousat ty potvory midgies. Síťky na hlavu, kterou jsme si pro tento případ speciálně koupili, nefungují. Midgies jsou totiž menší, než očka v síťce. Po pěti minutách už po nás jdou celá hejna. Vlítneme do stanu a půl hodiny strávíme vyvražďováním těch, které se dostaly dovnitř. Stan je mezitím zvenku midgies úplně obalený a my jen doufáme, že nikde neobjeví žádnou dírku.

dsc06551dsc06557

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s