V Chaluzu, kde nic nebylo

Tak a jsme zpět v Teheránu. Nic se nezměnilo. Pořád je to tu zahalené smogem a pořád je ohromná spousta lidí. A pořád všichni zírají. My máme namířeno k Ehsanovi. Klukovi, který se nám nabídl přes couchsurfing, ale který s námi už 24 hodin nekomunikuje. Máme jeho adresu a rozhodneme se to prostě zkusit. Maximálně nebude doma a půjdeme někam do hostelu.

Ehsanův dům se nám nedaří najít. Zvoníme na sousední číslo, z okna kouká starší dáma a měří si nás velice nedůvěřivým pohledem. Nakonec jí přesvědčíme, že nemáme žádné špatné úmysly, také nás pustí dovnitř, posadí nás na zápraží a zavolá Ehsanovi, který přijde asi po třiceti minutách uřícený z práce. Srdečně se s námi vítá a skrz plechová vrata nás vede do svého skromného příbytku.

Okamžitě si padneme do noty a hned se cítíme jako doma. Po půl hodině se bavíme jako staří známí, Ehsan uvaří výbornou večeři, kterou si po dlouhé době sníme evropsky u stolu. Ehsan nám u jídla vypráví svůj příběh. Není muslim, ale Bahaí. Příslušník nového náboženství, které vzniklo v roce 1863 a kterému jde o smír mezi všemi náboženstvími, mezi všemi lidmi o rovnost a harmonii. Baháí jsou mírumilovní lidé, kteří ale íránským vůdcům leží v žaludku. Ehsan je v hledáčku íránských tajných služeb, jednou už ho dokonce zatkli. Nechápu, proč za těchto okolností v Íránu nadále zůstává. Prý chce bojovat za rovnoprávnost Bahaí. Jeho životní příběh mě dostal.

IMG_20161010_051734

Později přichází jeho Ehsanovi kamarádi, hrajeme karty, povídáme si a plánujeme, co bychom měli dělat zítra a pozítří. Dorazili jsme do Teheránu dřív, než jsme čekali a máme dva plonkové dny. Slávek se neúnavně snaží prosadit druhý pokus výstupu na Tochal, mě to láká na sever. Nakonec společně s Ehsanem naplánujeme, že se můžeme vydat ke Kaspickému moři a tam strávit zbylé dva dny. Ujednáno. Pozdě v noci jdeme spát a brzo ráno vstáváme.

IMG_3171

Ehsan nám poradil, že se nám vyplatí místo autobusu jet taxíkem. Ty tu fungují v podstatě jako součást veřejné dopravy. Vedle autobusového terminálu parkují auta a když se zaplní čtyřmi cestujícími, vyráží se. Jedeme naprosto spektakulární krajinou. Zelenými horami, listí už se sem tam zbarvuje kvůli přicházejícímu podzimu. Silnice se plazí údolím mezi horskými velikány a my kvůli nedostatku spánku neustále balancujeme mezi kómatem a žasnutím nad tím, jak je to tu jiné a nádherné.

DSC07501.jpg

Tuhle všechnu horskou krásu ale nakonec necháme za sebou a ocitáme se uprostřed Chaluzu. „Letoviska“ na břehu Kaspického moře. Uvozovky jsou zcela na místě, protože se jedná o pěkný zapadákov. Moře nikde. Slávek si zaplácne žaludek jednou ultra nechutnou pizzou a nedaří se nám najít žádnou wifi. Chvíli sockujeme v kavárně, kde se nám podaří připojit. Zjistíme, že žádný couchsurfer v Chaluzu ani přilehlém okolí o nás nemá zájem. Hostel, o kterém se píše v mém devět let starém Lonely Planet neexistuje a my nějak nevíme, co se sebou. Tak se jedeme aspoň podívat na to Kaspické moře, ať si to můžeme odškrtnout.

Taxikář, který nás na pláž doveze je celkem neodbytný chlapík. Vnucuje nám své číslo, nabízí nám své další služby a vydává se za námi po pláži. Nakonec ho nějakým záhadným způsobem setřeseme. Pláž je celkem hnusná. Všude nepořádek, mezi bordelem sem tam skupinka piknikujících lidí. Najdeme si místo, kde si můžeme sednou, loupeme semičku, já s ní trochu šikanuju Slávka a po čtvrt hodiny máme Kaspického moře tak akorát. Teď jen, co budeme dělat dál. V Chaluzu zůstat nemůžeme, jednak se nám tu nelíbí, navíc nemáme kde spát. Do Teheránu se vracet nechceme, tak se vydáme do 200 kilometrů vzdáleného Rashtu.

IMG_20161010_130420IMG_20161010_125945

Opět volíme auto, tentokrát jeho kapacitu dokonce překročíme, takže se vzadu mačkáme čtyři. Cesta utíká ukrutně pomalu. Žádná dálnice, jen ucpaná dvouproudovka. V Rashtu jsme za tmy. Auto nás samozřejmě vyhodí kdesi na okraji, pod silničním mostem. Hned vedle nás burácí Hossein techno, truchlení za Hosseina dosahuje v těchto dnech vrcholu. Musíme si vzít taxík a jet do centra, kde se pokusíme najít nějaký hostel.

Naštěstí jsou celkem dobře značené. První, do kterého zapadneme, je celkem punkový, se sprchou na chodbě, levný, ale hlavně nemá wifi. A to by Slávek nepřežil. Už je to víc než šest hodin, co je offline. Takže se pakujeme a jdeme dál. Hned naproti přes ulici natrefíme na další hostel. Ten už bereme. Pokoj, ve kterém bydlíme, nejlépe vystihuje slovo spartánský. Na tvrdé matrace už jsme si tu zvykli, ale když dosednu na svoji postel tady, div si nenarazím zadek. Wifina tu ale je, i když slabounká, tak je Slávek spokojený a já koneckonců taky, protože se tenhle šílený den strávený z velké většiny v autech, konečně chýlí ke konci.

Teď už musíme jenom do města, sehnat nějaký žvanec. Nakonec to u mě vyhraje kukuřice a čerstvě upečený voňavý chleba. Dnešmí neplánované cestování a hostelování nám trochu nabourává rozpočet a zásoby riálů se tenčí. Tady je možná na místě říct, že v Íránu neexistují bankomaty, což dělá cestování podstatně zajímavějším a napínavějším. Už z domova si s sebou musíte přivézt hotovost v eurech nebo v dolarech. Věřte mi, že odhadnout předem, kolik budete potřebovat, je opravdu alchymie. Peníze si pak vždy měníme postupně, abychom neměli riálů zbytečně moc. No, jenže teď jich máme až moc málo.

IMG_20161011_073820.jpg

Všechny směnárny zavřené a tak to zůstane i zítra a pozítří, protože je státní svátek. Lehce panikaříme. Ptáme se lidí na ulici, nakonec nám někdo poradí, ať to zkusíme v hotelu. Nemáme co ztratit, takže se jde do hotelu. Na druhé straně města jeden je, nejvíce ze všeho mi připomíná Grandhotel Budapešť včetně recepčního, který je pravděpodobně součástí inventáře. Recepční nás vyslechne, kupodivu rozumí, obvolá pár čísel a řekne, ať deset minut počkáme.

Wow, to bylo rychlé. My ale bohužel ty peníze nemáme s sebou, takže šup zpátky do hostelu, šup zpátky do hotelu. Chvíli po nás přijde nějaký místní vekslák, recepční provede transakci a všichni jsou spokojení. Hossein techno nám do oken burácí hluboko do noci, ale i tak se nám povede na našich pryčnách usnout. Zítra nás čeká ještě jeden rychlý výlet do Masoulehu a pak už bude náš akční výlet do Íránu skutečně u konce.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s