Střípky z prvního týdne v Chorvatsku

23.6.

Naše velká čtyřměsíční svatební cesta začíná zcela neromanticky na parkovišti na pražském Chodově, kde čekáme, až Fanouš s Karličkou přistaví vozidlo. Tři hodiny utečou při pozorování dé jedničky jako voda a už je tu máme i s naším stříbrným korábem.

IMG_20170623_214627.jpg

Kolektiv okamžitě utužíme společným kurtováním rakve, protože Luboš prý Fanoušovi říkal, že viděl z rakve ulítnout i lyže. Za doprovodu nekonečného přívalu sarkastických poznámek činíme, jak Fanouš nařídil. Kurta pleskající ve větru nás potom svým soustavným duněním rozčiluje kdykoliv, když ručička tachometru klesne pod devadesát. Kvalita českých a slovinských silnic nám v tomhle zrovna moc do karet nehraje.

IMG_20170623_222420.jpg

V Mikulově objedeme všechny benzínky v marné snaze obstarat si nějaké sypané kuřivo. Navíc zjistíme, že náš geniální plán, jet do Chorvatska přes noc a navíc týden před začátkem prázdnin, měla spolu s námi třetina Česka a dobrá polovina Polska. Od  hranic se tedy chtě nechtě stáváme součástí nekonečné šňůry aut.

Nad ránem přejíždíme slovinské hranice. Fanouš na sedadle spolujezdce je odhodlán nedat slovinské dálniční lobby ani cent. Bohužel nejsou jeho navigační schopnosti ani z poloviny tak silné, jako jeho zásady a tak poté, co mineme sjezd, řítíme se po dálnici bez známky a Kuba za volantem šílí. Konečně sjedeme, bloudíme předměstím Mariboru a nakonec za pomoci dvou džípíesek absolvujeme vítězně celé Slovinsko. Těch ušetřených PATNÁCT euro stálo opravdu za to.

IMG_20170624_051839.jpg

24.6.

V kempu zvolíme stinné místo hned za kontejnery a rodinkou podvyživených koček. Vedle nás staví parta z Moravy stany s podsadou pro české dovolenkáře. Neuvěřitelná přehlídka do ruda spálených pupků, prdelních kasiček a vypelichaných páč plus moravský dialekt v té nejčistší podobě. To chcu!

Při večerním beachovém turnaji dostáváme od Fanouše s Karličkou hanebný klepec. Kuba chce utopit žal v mazlení s vedle přivázaným psíčkem. Bestie ho ale místo toho kousne do ruky, takže taháme lékárnu mnohem dřív, než by bylo milo. ​

 25.6.

Ranní lezba, kterou jsme si večer svatosvatě slíbili mezi osmým a devátým kalíškem slivovice, se pro chybějící morálku odkládá. Místo toho za konťákem pozdravíme slunce, Fanouš shodí vlas i vous a Kája, které leží na srdci zdraví našich vyhublých kámošek si vyslouží přezdívku kočičí bába.

IMG_20170624_170334

Začínáme  se seriózní výukou chorvatštiny. Každý den vybere jeden z nás dvě fráze, ze kterých se pak v náhodných chvílích zkoušíme. Kdo neví, musí udělat deset kliků.

Dnešní fráze: „Kako ču  doči do tamo?“ (Jak se tam dostaneme?) a „Kde je slap?“ (Kde je vodopád?). Nutno podotknout, že Kuba se se svou děravou pamětí vrátí pravděpodobně jako rambo. Další klikování čeká toho, kdo nezavře auto nebo nezhasne světla. Jsme tvrdý.

Konečně dojde čas i na lezení. Kuba někde po cestě ztratil morál, takže byla celá výprava poznamenána mými hysterickými výstupy typu: „Vykašleme se na lezení a budeme hrát divadlo, dramatickej seš na to dost,“ případně: „Ty máš v hlavě pytel hoven.“

IMG_20170627_093923.jpg

Večer se nám sejde pět ukulelí, což vyústí  v totálně nemelodickou session a marnou snahu zahrát Pompeii od Bastille.

IMG_20170625_083332.jpg

26.6.

Dnešní  fráze: „Kakvo če bity vrjeme?“ (Jaké bude počasí?) a „Kiša če.“ (Bude deštivo.)

Kromě výpravy pro burek celý den slastně prozevlíme.  Večer posbíráme dostatek energie na další lezení. Kuba má  tentokrát v hlavě pytel supermanů, takže je vše v pořádku. Po cestě zpět si čerstvě proautoškolená Kája odbyde premiéru v našem korábu. Za doprovodu chytrých rad všech členů posádky jí to chcípne jen dvakrát a „Do p**i,“ zazní jen jednou.

27.6.

Dnešní fráze: „Svidža mise kako plešeš.“  (Líbí se mi, jak tančíš.) a „Račun, molim.“ (Účet prosím.)

Dnes to vyšlo. Vstáváme v pět a ve tři čtvrtě na šest triumfálně projíždíme branou národního parku bez placení. S Kubou se pouštíme do naší první paklenické vícedýlky. Po třech hodinách plazení se komínem máme hotovo. Proklínáme lezky a tvrdou klasu.


Shodneme se, že nám ranní lezení vyhovuje víc, protože pak už nic nestojí v cestě nekonečné zevlovačce. Fanouš po cestě ze skal odře stříbrňákovi disky a nás mrzí, že na tohle nemáme žádnou klikovací sazbu.

Odpoledne zajedeme do Zadaru pro Duniče a tým máme tím pádem kompletní. Na oslavu zase celkem pohneme s demižonem slivovice. Už ho zbývá jen půl. Říkáme mu láskyplně Satan.


28.6.
Dnešní fráze: „Tražimo neki dobar i jeftyn restoran.“ (Hledáme nějakou dobrou a levnou restauraci.) a „Živjeli!“ (Na zdraví).

Celý den  se nese ve znamení příprav na vydatný déšť, před kterým nás soustavně varuje Fáni táta. Všechny věci, které před kapkami schováme, zase postupně vytaháme, protože  meteorologům to tentokrát zas nevyšlo.


Pří beachovém mači a následném wrestlingu trénuje Fáňa nově chvaty tak usilovně, že výsledkem jsou potoky krve z Kájina prokouslého rtu. Ještě, že se dá všechno vyřešit nanukem z místní sámošky.

29.6.

Dnešní fráze: „Ajmo na čašicu, čestym.“ (Zvu tě na panáka.) a „Nemogu bez tebe živjety.“ (Nemůžu bez tebe žít.)

Kuba s Fanoušem jsou naštěstí oproti mně a Káje neustále o jednu až dvě fráze pozadu, takže se z toho stala naše oblíbená kratochvíle, nechávat je klikovat, kdykoliv se nám zamane.

Včerejší déšť konečně dorazil a spolu s ním taky Holanďani, kteří nás nekompromisně vyhodili z našeho konťákového místečka. Že prý mají rezervaci. Balíme saky paky a stěhujeme se na stísněné pidimísto kousek od moře.


Morálka v týmu stále klesá. Odpolední plavání k věži už absolvuju jenom já a Fanouš, o lezení nemůže být ani řeč.


30.6.

Dunič je naším životním stylem tak unaven, že není schopen ani vybrat dvě fráze. Dnes tedy jen jedna: „Imao sam samo jedno pivo.“ (Měl jsem jen jedno pivo.)

Celý den poprchává, už nás ani nebaví nic nedělat. Jedeme do skal, rozloučit se s Paklenicí. K večeru dáme ještě rozlučkový beachový turnaj. Při cestě zpátky  do stanu za námi vyběhne mladý snaživý manažer, prý jestli jsme už udělali check-in. No, jak to říct. Udělali. Ale jenom dva z celkového počtu sedmi lidí. Mlžím. Nenechají  se jen tak snadno zmást. Posílám tam ještě Káju a Fanouše.

„Takže vy jste tam čtyři ve dvou autech, z nichž jedno je transportér pro devět lidí,  a bydlíte  ve čtyřech stanech?“

„Ano, ano.“

Poslední večer. Chvíli to vypadá, že Satan  padne, ale v  nestřeženém okamžiku ho schovám do auta. Snaživý manažer slídí kolem našich stanů už v sedm ráno. Hemžíme se, aby se nemohl dopočítat. Čas zvednout kotvy.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s