Na turisty a hulváty chorvatskou Dalmácií

1.7.

Dnešní fráze: „Nula, jedan, dva, tri četyri, pet, šest, sedam, osam, devet, deset.“  a  „Upomoč! (Pomoc!)

První zastávka po cestě na jih je na Duničovo doporučení historický Trogir. Město je zapsané na seznamu UNESCO, ale podle Duniče stojí za návštěvu především bistro naproti autobusáku, kde mají vynikající čevapi.

Davy aut a turistů jsou otravné, čevapi průměrné. Sedm malých válečků se topí v ajvaru a krčí v housce velké jako sloní ucho.

Noříme se do spleti trogirských uliček. Staromák hadr. Instinktivně odbočujeme vždy tam, kde je málo lidí, až se nám podaří dvě minuty kráčet úplně sami.

Benchmark na cenu zmrzliny jsme stanovili podle ceny v Zadaru. Tam jsem si za osm kuna u pofidérního stánku s rozbitým chlazením dala jednu rozteklou jogurtovou. Fanouš na základě této informace odmítá kterémukoli zmrzlináři zaplatit byť jen o lipu víc. V Trogiru jsou ale evidentně všichni spřáhlí do jednoho kartelu a pod devět nejdou. Fanouš neustupuje.

Do Radlera jsme ale ochotní investovat vždy a všude. Na molu uprostřed Trogiru chutná z dvoulitrové petky náramně.
Po cestě zpět se zkoušíme z chorvatštiny. Hlavy máme děravé ale bicáky z neustálého klikování utěšeně rostou.


Morál nabereme při soutěži v běhu po vratkém mole. Kuba se cuká, ale nakonec doběhne.

Noc strávíme na Kasjuni beach ve Splitu. Vůbec jsme nečekali, že by městská pláž mohla být tak pěkná. Jako šláftruňk poslouží červené víno z benzinky. Značka Ribar. Chorvatská kvalita. Romantika jako blázen. Nad náma nebe plné hvězd , u nohou nám šplouchá moře, sem tam přerachotí letadlo a opodál se cachtá místní přiopilá mládež.

2.7.

Dnešní fráze: „Meso nieje u redu.“ (To maso není v pořádku.) a „U redu je, zadržite ostatak.“ (To je v pořádku, zbytek si nechte.)

​Ráno se na pláž začnou sjíždět davy už v sedm. My se jen posuneme o trochu doleva a stáváme se součástí chorvatské dovolenkové masy. Osobní prostor máme zdola omezen průzračně modrým mořem, shora staříkem ve svítivě žlutých trenkách, deset centimetrů doprava je rodina s tlustými dětmi, jejichž matka pořád telefonuje, deset centimetrů doleva leží tři batolata.


Kompletně usmažení prcháme na útesy, vyzkoušet poprvé v životě lezení nad vodou, neboli dýwíeska. Lezecká část jde Kubovi kupodivu dobře. Vybírá pro nás projekty a pojmenovává cesty. Naše oblíbená je Těžká prdel.


Se skákáním už je to slabší. Po divadelní scéně a la variace na téma „já neskočim“ se s Fanoušem smíchy málem utopíme a Kuba nakonec skočí.


Slaní jsme až za ušima. Sprcha by bodla. Za dvě kuny, kámo. Zaplatíme, i když neradi. Ale jen jednou! Během třiceti vteřin, po které sprcha teče, se jakž takž obstojně umeju já s Kájou. Fanouš ale prohlásí, že tak to má být. Svět je v rovnováze jen tehdy, chodí-li po něm hulváti a šmydlinky.

Odpoledne trávíme ve Splitu. Hladoví jak psi nejprve učiníme nájezd na sympatické rychlé občerstvení s krokodýlem. Není co řešit. Jdeme zase do čevapů. Slečna v okýnku je velmi milá, ale koncept fastfoodu viděla podle Fanoušových slov maximálně z rychlíku. Každý pohyb jí trvá tak dlouho, že má člověk sto chutí přeskočit pult, vyrvat jí nůž z ruky a tu housku si pár efektivními pohyby překrojit sám.


Je vedro a Split nás moc neba. Nejlepší je, když objevíme zmrzku za 8 kuna. Dáme si cheesecakeovou. I Fanouš. Na poloprázdném trhu koupíme přešťavnaté broskve a absolvujeme ostřejší výměnu názorů s Fanoušem, který odmítá pustit nahnilý meloun na vyhození a dožaduje se, aby se stal členem týmu.


Ještě chvíli bloumáme Diokleciánovým palácem, který zhýralým turistickým ruchem přišel o veškerou autenticitu. Radši si tedy kupujeme PANA Radlera a vzýváme černé mraky, aby nás konečně trochu zchladily.


Po krátké poradě se rozhodneme opustit Split. Cílem je třicet kiláků vzdálená Omiš. Prý tam má být pěkný lezení. Pobřeží před námi ale halí mraky nacucané vodou a přes proudy deště není vůbec nic vidět. Najdeme místo na kempování v kaňonu mezi skalami. Je to taková zašívárna hned vedle silnice. Na zemi leží jeden mrtvý pták a spoustu obalů od kondomů. Za deset dní v Chorvatsku jsme už stačili zjistit, že to patří k místnímu folkloru. Asi síla vlahých letních nocí.

Stále lije, a tak jsme uvěznění v autě. Smrdí to tam jako banány, pot, pivo a nohy. Potí se nám skla. Jediná výhoda je, že si můžeme mýt hroznové víno tak, že ho vystrčíme z okýnka.


Nemůžeme jinak než vytáhnout Satana. Panáky jsou v rakvi, pijeme rovnou z demižonu. Vypěstovali jsme si k Satanovi Stockholmský syndrom. Víme, že nám ubližuje, ale nemůžeme bez něho být.

Kolem deváté déšť ustane. Zaplať pánbůh. Vaříme thajské karí a bavíme se o politice. Fanouš s Kájou staví stan, my za drobného mrholení uleháme na karimatky vedle auta. Do pěti minut prší fest. Stavíme stan ale jen co znovu zalehnem, vítr vytrhává kolíky ze země. Balíme mokrý stan a noc strávíme jako dvě zkrouceniny v autě. Nad ránem už je obloha zase modrá. Kulíme se ven a dospáváme, co se dá.

3. 7.

Dnešní fráze: „Lijepo si pocrněla.“ (Pěkně si  se opálila.) a „Riba mije strgala strunu.“ (Ryba mi přetrhla vlasec.)

Ráno zahájíme pozdravem slunci. Předpisově čelem ke slunci a taky k odpaďáku, ze kterého přetékají odpadky. I to má svou poetiku. Pak si jdeme zaplavčit do řeky. Voda je tyrkysově modrá  a studená jako led. Každý si po ponoření prožijeme svůj malý infarkt a prvních pět minut voda po těle píchá jako tisíce malých jehel. Chce se mi křičet. Tohle je život!


Lezení v Omiši je famózní. Jen kdyby nám ráno netrvalo čtyři hodiny, než se vykopeme. To bychom sem přišli dřív než v poledne a nemuseli bychom se smažit na přímém slunci.

S prázdným sedmilitrovým  kanystrem vyrážíme na obhlídku Omiše. Úzké uličky, staré kamenné domky, konečně to tu má nějaký čaro. A pivo točeno jen za čtrnáct. Po deseti dnech cucání zteplalého patoku z dvoulitrové petky to při přípitku konečně cinklo. A jak!

Pláž v Omiši je takové chorvatské Bibione. Hlava na hlavě, písek mezi půlkama a stánkový prodej kukuřice. V dálce vidíme v moři nafukovací  atrakce. Plaveme tam. Po chvíli plavat přestáváme. Moře je tak mělké, že se tam dá dojít. Jen co se vydrápeme nahoru, už je u nás hlídač a posílá nás na pláž zaplatit. To jsme zase byli naivní.

Lezení bylo tak perfektní, že se rozhodneme zůstat ještě jednu noc. Vracíme se tedy k řece. Dnešní  večer je ve znamení poznávání chorvatské fauny. Když se Kuba snaží uložit Satana na chvíli do řeky, připlave k němu had, což má za následek další ze série Kubíčkových hysterických scén. Nad hlavou nám krouží netopýři, v křoví hrozně otravně zpívá pták, kterého se bezvýsledně snažíme sundat kamenem. Highlightem večera je každopádně hejno minibobrů, které v pravidelných intervalech přebíhá po elektrickém vedení nad našimi hlavami. A samozřejmě nás žerou komáři ostošest.

4.7.

Dnešní fráze: „Záchod je opět začeplen.“ (Záchod je opět ucpaný.) a „Ispričavam se.“ (Omlouvám se.)

To, že musíme vstávat už v půl sedmé, naprosto vykompenzuje fakt, že se v hamakách budíme na břehu řeky,  všude kolem nás skály. Jóga a plavání už je součástí naší rutiny. Voda je opět ledová, ale bolí to krásně. Když člověk odplave od břehu, nevidí kromě loděk žádné známky civilizace. Jako bychom si objevili malý kousek světa jen pro sebe.


I přes  brzké vstávání jsme pod skalou až v devět. Rána si prostě vychutnáváme. Máme tedy dvě a půl hodiny, než do skály začne prát slunce. Včera jsme si nad Satanem slíbili, že se dnes každý posuneme o stupeň výš v rámci našeho dosavadního lezeckého maxima. V poledne máme splněno. Nelze jinak, než to zase oslavit Satanem. Činčongy o to, kdo bude řídit do Bosny, prohrává Kuba. My ostatní si dáme ještě do druhé nohy.
Cesta do Bosny je velkolepá. Hned za Omiší vystoupáme úzkými serpentinkami do hor. Skály, na kterých jsme ráno lezli, máme odsud jako na dlani. Na chvíli se loučíme s Chorvatskem, ale ještě ne definitivně.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s