Výletíček, vedro v listopadu a jetá brokolice

Mému návratu zpět do Gallenu předcházely šílené zmatky související s tím, kdo mě tam odveze. Už od začátku jsem totiž trvala na tom, že mě tam někdo odveze, abych si s sebou mohla vzít hromadu jídla, toaleťáků, kosmetických přípravků, kuchyňských utěrek a zbytečností jako jsou svíčky a vánoční světýlka. Okruh zájemců s přibližujícím se odjezdem postupně řídl, vypadla Karolina, Slávek, Kubíček i Rygar, zbyla máma s paní Koubičovou, aby se následně opět vrátil do hry Kubíček s Rygarem. Celý příspěvek

Jak to bylo zase všechno hrozně šílené

Tak jsem zase byla doma. Na švýcarských univerzitách mají takový fajn zvyk, že vám dají v půlce semestru dva týdny prázdnin. Původní představa, že tu trochu pocestuju, vzala rychle za své, jen co jsem viděla ceny místních vlaků a tak jsem se rozhodla jet domů.

Celý příspěvek

HSG

Universität Sankt Gallen, všichni obvykle používají zkratku HSG (ano, zcela nelogicky), je moje dočasná alma mater. A čím dýl tu jsem, tím smutnější asi bude můj odjezd odsud. A ještě tvrdší bude březnový návrat zpět do VŠE reality.

Celý příspěvek

Co je to láska?

Asi vás překvapím a začnu tím, co láska není. Nebo co alespoň na první pohled jako láska nevypadá. Láska není odjet na dva měsíce do Gruzie, pak se na deset dní vrátit a pak odjet zase. Tentokrát však blíž než na Kavkaz a tím pádem s vyšší pravděpodobností, vidět se s Kubíčkem při nějaké vhodné příležitosti dřív než na Vánoce.

Celý příspěvek

Do Německa na paš

Po 10 dnech strávených pouze v Gallenu už mě zase svrběly nohy a chuť někam vyrazit dosáhla vrcholu. A tak jsme se s mojí kamarádkou Diane z Belgie rozhodly, že zajedeme do Konstanze. Jednak abychom si prohlédly město, druhak abychom nakoupily zásoby za německé (rozuměj normální) ceny.
Celý příspěvek

První postřehy ze Švýcarska aneb pravidla jsou od toho, aby se porušovala

Tak už jsem zase pryč. Odjela jsem na Erasmus do Švýcarska. A protože to je ve Švýcarsku, nesmí se tomu říkat Erasmus. Švýcarsko se totiž snaží dávat od EU ruce pryč, jak jen to jde. Takže jsem prostě odjela do Švýcarska studovat. Budu tu do Vánoc, ale v polovině semestru máme čtrnáct dní prázdnin, tak pojedu domů. Musím, protože jsem do kufru nenacpala zimní oblečení, navíc by mi přestalo platit pojištění. A taky chci.
Celý příspěvek

Jak KÁČ chvíli nebyla pryč…

Z Gruzie jsem do Prahy přiletěla ve čtvrtek 20. srpna v půl devátý ráno. Na letišti na mě čekal Kubíček, ze kterého se během mé nepřítomnosti stal robokop a skoro jsem ho nepoznala. A přistáním na pražském letišti začalo pravděpodobně nejšílenějších 12 dní, jaké jsem kdy v životě zažila. Celou dobu jsem si přišla jak na horské dráze, která ale jede jen dolů a stále nabírá na rychlosti.  Celý příspěvek