Poslední dny v Řecku a poslední trable se Stříbrňákem

7.8.

Včera jsme to nakonec zapíchli na pláži Agia Saranda. Cedule sice varovaly, že je všude zákaz kempování, stanů ale bylo na pláži víc, než varovných nápisů, a tak jsme se přidali. Jsme líní. Válíme se na pláži a jedinou aktivitu, kterou vyvineme, je přesun do baru. Nikam nespěcháme a ani nemáme nikam namířeno. Podle toho to taky vypadá.

Celý příspěvek

Reklamy

Jak jsme vystoupali na Olymp s kočkou za krkem a okradl nás fenek

2.8.

Je načase dát Meteoře definitivní sbohem. Fanouš si vzpoměl, že když tu byl před šesti lety, zastavovali se s partou po cestě na Olymp na krásné pláži. Po chvíli googlení už víme, kde to bylo. Kokino Nero. Nechápu, že tak absurdmě stupidní název mohl vůbec někdy zapomenout.

Celý příspěvek

Nejmenší pohoří Černé Hory a prokletá Mišova jabkovice

10.7.

Je čas naším zbídačeným tělům dopřát luxus placeného ubytování – kempu. Na recepci pracuje neskutečně pomalá slečna, která si do čtverečkovaného sešitu šnečím tempem opisuje KOMPLETNĚ VŠECHNY údaje z našich občanek. Třeba i to, že Turnov, kde jsme se narodili, je v okrese Semily. To tady, uprostřed Černé Hory, 2000 km od domova, každému jistě spoustu řekne. Naštěstí mají na recepci taky gauč. Je zvláštní, jak člověk po osmnácti dnech spaní a sezení na zemi zapomene, že něco tak pohodlného jako gauč vůbec existuje.

Celý příspěvek