V Chaluzu, kde nic nebylo

Tak a jsme zpět v Teheránu. Nic se nezměnilo. Pořád je to tu zahalené smogem a pořád je ohromná spousta lidí. A pořád všichni zírají. My máme namířeno k Ehsanovi. Klukovi, který se nám nabídl přes couchsurfing, ale který s námi už 24 hodin nekomunikuje. Máme jeho adresu a rozhodneme se to prostě zkusit. Maximálně nebude doma a půjdeme někam do hostelu. Celý příspěvek

Reklamy

Jak jsme se proháněli pouští a po střechách bazaru

Poslední zastávkou předtím, než se zase vrátíme do smradlavého Teheránu, je Kashan. Moc o tomhle městě nevíme. V blízkosti je prý solné jezero a pár cestovatelů, které jsme potkali, říkalo, že město stojí za to. Mezi Esfahanme a Kashanem je jen 220 km, ale s rychlostí místní dopravy vyrážíme raději brzy ráno. Na autobusáku se nás hned ujme naháněč a vede nás přes celý veliký terminál až na konec, kde už je náš autobus připravený k odjezdu. Celý příspěvek

Jak nás na dva dny adoptovala Peymanova rodina

Tři noci jsme si užívali v hostelech, je čas opět trochu poznat život obyčejných Íránců a ulevit našemu napjatému rozpočtu. V Esfahánu máme tedy opět domluvený couchsurfing, i když trochu netradiční. Hned od začátku, co jsme v Íránu Couchsurfing zkoušeli, nás překvapilo, kolik lidí se nám ozvalo s nabídkou ubytování za peníze. Ozvalo se nám taky spoustu lidí, kteří nám nabízeli, že nás za peníze provedou městem, odvezou do Persepolis, naučí vařit íránské pokrmy a další věci, které se přes couchsurfing normálně odehrávají, ale vždy zadarmo. Zpočátku jsem z toho byla rozladěná, měla jsem pocit, že v Íránu vzali celý couchsurfing postavený na pohostinnosti úplně za špatný konec. Celý příspěvek

Zážitek nemusí být dobrý, hlavně když je intenzivní

V zájmu ušetřit při naší cestě do Íránu co nejvíc peněz jsme se rozhodli řešit některé noci přes couchsurfing. Většinou to bylo rozhodnutí dobré, spíš přímo skvělé, jako v případě našeho prvního Íránského hostitele Abota. Díky couchsurfingu jsme se dostali mnohem blíž k obyčejným Íráncům a mohli s nimi aspoň na chvíli sdílet jejich styl života. Couchsurfing však rozhodně není žádná sázka na jistotu, jak jsme se přesvědčili během naší druhé noci v Shirazu.

Celý příspěvek

Dva barbaři ve městě básníků

Čtrnáctihodinová cesta do Shirazu je nekonečná. Hijab se mi přes noc celý shrnul. Nasazuju ho zpět a rozhlížím se po autobuse, jestli jsem svými odhalenými vlasy nezpůsobila nějaké pohoršení. Všem jsem ale naprosto ukradená. Plahočíme se vyprahlou hnědou íránskou pustinou, žádná civilizace na dohled. Celý příspěvek