Týn a Káč tvrdí: „Bruggy nejsou zaprdlý!“

Brzké vstávání nám vynahradí naprosto exkluzivní snídaně. Hostelů už jsem navštívila spoustu, ale takovouhle parádu mi ještě ráno nikdo nenaservíroval. Člověk si může nabrat, cokoliv chce, i když moje srdce stejně nejvíc potěší to, že mají obyčejné müsli. Čím vybočují, je jednak to, že si člověk může ve speciálním stojanu sám uvařit vajíčko podle libosti a hlavně si ve vaflovači může udělat svojí čerstvou lahodnou vafli. Najíme se do zásoby a odvalíme naše těla na konec Ghentu, kde budeme stopovat do 50 kilometrů vzdálených Brugg. Celý příspěvek

Reklamy

Ghent aneb jak jsme (ne)ochutnali kuberdón a (ne)zjistili, co je begináž

V Belgii jsem potřetí, ale nikdy jsem nebyla jinde než v Bruselu a na letištích. Nemůžu se tedy dočkat, až konečně vypadneme z téhle trochu neosobní evropské metropole. Naším cílem je Ghent. Je to relativně blízko a mají tam USE-IT mapu, takže není co řešit. A v zájmu poznání belgické kultury a ušetření nějakých těch euráčů se tam samozřejmě chceme dopravit stopem.  Celý příspěvek

Cesta byla dlouhá, místy mokrá

Po hrozně dlouhé době se někam vydávám s někým ženského pohlaví. Už ani nevím, jestli to umím. Ale parťačku bych si líp vybrat nemohla. Týna je společník na cestování, kterého chcete. Nic neřeší, nestresuje, a pokud jí člověk denně napojí jedním fotogenickým kafem, je maximálně spokojená. Celý příspěvek

Jsme na suchu

Ahoj. Abyste věděli – to, co tady děláme, není zadarmo. Nebo, abych byla úplně přesná, my to děláme zadarmo. Nebo, abych byla úplně nejpřesnější, jako zaměstnanci Evropské komise tu bydlíme zadarmo a měsíčně dostáváme kapesné 160 EUR. A i když je Gruzie levná země, věřte mi, že si tu nejezdíme na prasatech a neodrážíme se demižonama. Máme to tak tak, spíš se dotujeme sami.
Kam tím mířím, říkáte si? Celý příspěvek

Jedu do Gruzie

Právě sedím na letišti a čekám na let do Varšavy. Tam mám jen čtvrt hodiny na přestup na letadlo do Gruzie. To mě činí trošku nervózní, ale doufám, že to dopadne. Na nohou mám svoje fešácký pohorky, které mi Karolina pěkně pohejtila a které se mnou málem vůbec neletěly, protože když jsem si je při odjezdu z domova chtěla obout, zjistila jsem, že jsem je nechala v Praze. Celý příspěvek