Jak nás uvěznila vichřice

Poté, co nám opět celou noc déšť rozjížděl bubnovací koncerty na stan a přišla dokonce i bouřka, se budíme do dalšího jasného rána. Navíc s exkluzivním výhledem přímo na moře. Slimáčí čistka se asi podařila, nikde není vidět ani jeden, jen na stanu máme odporné slizké cestičky. Vyrážíme na papírově třetí etapu Skye Trailu. Celý příspěvek

Reklamy

Jak foukalo, až nám nudle lítaly

Ráno si trošku přispíme, beztak venku prší. Jako správné fajnovky dozunknem k snídani zbytek červeného ze včera, jinou tekutinu totiž už nemáme. Venku poprchává a pořádně cedit začne teprve ve chvíli, kdy začínáme balit stan. Jsme s Kubou dobrá dvojka. Já mám prvotřídní pohorky, takže mě místní mokro zas tak nerozhází. Kuba jde v trochu lepších teniskách a po pár metrech je durch. Ale za to má nepromokavé kalhoty. Já nic takového nevlastním a přemýšlím tedy, jaký outfit do deště zvolit. Kde nic není, ani nic nezmokne, říkám si, oblékám kraťasy a jsem připravená.

Celý příspěvek

První noc v horách, která byla strašně šílená

Po víc jak 36 hodinách na cestě, kdy jsme vystřídali 5 vlaků a jednu rozhrkanou karosu jsou konečně naším jediným dopravním prostředkem naše nohy. Z Turnu Roşu se nakonec vymotáme na turistickou cestu a podle pár zrezivělých ukazatelů se ujistíme, že jdeme správně. Stoupáme po celkem příjemné prašné cestě a je nám i přes děsnou únavu docela hej. Po pár kilometrech však uhýbáme do lesa a stoupáme šíleným krpálem nahoru. Všichni sotva funíme, jen Rygar si prozpěvuje a celkově se chová spíš jak kdyby šel pro rohlíky než na horskou túru. Celý příspěvek